Dvoukolejná trať

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dvoukolejná trať se skládá ze dvou rovnoběžných kolejí, které mohou být pojížděné jedním nebo oběma směry. Hlavní předností oproti jednokolejné trati je vyšší kapacita (propustná výkonnost) a s tím související zjednodušení organizace provozu (odpadá křižování ve stanicích).

Nejdůležitějším parametrem dvoukolejných tratí je osová vzdálenost kolejí. Na českém území je tato hodnota min. 4 m (zpravidla je dodržena právě minimální hodnota). V oblouku s poloměrem menším než 250 m se provede zvětšení osové vzdálenosti z důvodu zachování průjezdného průřezu. Na vysokorychlostních tratích je osová vzdálenost rovněž vyšší, aby bylo sníženo vzájemné dynamické působení protijedoucích vlaků (vizte hydrodynamický paradox).

Z hlediska zabezpečení provozu mohou být dvoukolejné tratě s jednosměrným zabepečovacím zařízením nebo s obousměrným zabezpečovacím zařízením. V případě, že je trať vybavena obousměrným zabezpečovacím zařízením je označována jako banalizovaná trať. Na banalizované trati mohou jezdit vlaky bez zvláštních opatření po obou kolejích v libovolném směru. Jede-li po banalizované koleji vlak proti obvyklému směru, nazývá se taková jízda jízdou proti správnému směru. Na trati, které banalizovaná není se tato jízda nazývá jízdou po nesprávné koleji a je zpravidla zabezpečena pouze telefonickým dorozumíváním a je využívána pouze ve výjimečných případech (např. výluka).

V Česku je na dvoukolejných tratích obvykle pravostranný provoz (tj. podobně jako na silnici), výjimkou jsou následující dvě tratě, kde je provoz levostranný:

• státní hranice s Rakouskem - Břeclav - Přerov - Petrovice u Karviné
• Sokolov - Karlovy Vary.

Tento článek o železniční dopravě je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.