Dějiny OSN

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Po definitivním neúspěchu Společnosti národů, která nedokázala zabránit vypuknutí druhé světové války, se musely hledat nové cesty poválečného mírového uspořádání.

V důsledku společného postupu proti Německu došlo ke sblížení mezi USA a SSSR. Americký prezident Franklin Delano Roosevelt objasnil během řeči v kongresu již 6. ledna 1941 svůj koncept „Čtyř svobod“, v které označil Hitlerovo počínání proti mezinárodní demokracii jako „tyranii“, již se musí důsledně čelit. Německý útok na Sovětský svaz 22. června 1941 poté připravil cestu k protiněmecké koalici, již se účastnila i Velká Británie.

Atlantická charta ze 14. srpna 1941 se stala základem pro pozdější Deklaraci Spojených národů (Declaration by United Nations) vydanou 1. ledna 1942. Protože při jejich přípravach nebyl přítomen SSSR, došlo ještě k dalšímu přípravnému setkání i s účastí Čínské republiky v Moskvě. Na této konferenci se ministři zahraničí budoucích vítězných mocností vyslovili pro zřízení „mezinárodní organizace k zajištění míru.“ Tento cíl byl potvrzen i 1. prosince 1943 na konferenci v Teheránu.

Na konferenci v americkém Bretton Woods v červnu 1944 byly položeny základy nového měnového a hospodářského systému a založen Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Zástupci spojenců se sešli dojednat strukturu budoucí mezinárodní organizace ve washingtonskem zámečku Dumbarton Oaks v srpnu 1944. Ke konečné dohodě mocností ovšem došlo až na jaltské konferenci v únoru 1945 a podepsání Charty Spojených národů na konferenci v San Francisco 26. června 1945. Charta začala platit 24. října 1945, poté co ji jako 51. stát ratifikovalo Polsko. Tento den je každoročně vzpomínán jako Den Spojených národů.