Bublifuk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bublifuk je nástroj na tvorbu bublin. Jedná se o oblíbenou dětskou hračku určenou nejen pro děti, ale i starší populaci.

[editovat] Princip bublifuku

Ačkoliv je bublifuk rozšířená dětská hračka, jeho fyzikální fungování vyžaduje znalosti fyziky. Zařízení funguje na principu povrchového napětí mezi dvěma prostředímí a proudění vzduchu, kterým se vhání vzduch do otvoru, ve kterém je vytvořená slabá membrána z prostředku. Tlačící vzduch ji začne deformovat a dochází k jejímu zdvojení, membrána se začína natahovat a vytvářet protáhlý tvar. Díky snaze každého tělesa dosáhnout nejméně energetické hladiny se začne vznikající těleso deformovat do tvaru koule. Jak bublina narůstá působí na ni stále větší tlak vzduchu proudícího okolo otvoru, což má za následek její odloučení. Následně dochází k jejímu postupnému zakulacování do doby, než bublina praskne.

Bublina praskne kvůli oslabování stěn bubliny, jelikož vlivem gravitace dochází k odtoku vody a přípravku do její spodní části. Zvláštním případem je narušení její stěny předmětem či nečistotou v okolím, což změní stav povrchového napětí, případně změny tlaku v okolí bubliny, což má za následek opět její prasknutí.

[editovat] Stavba

Nejjednodušeji se vytvářejí bubliny například pomocí obyčejného brčka na pití nebo pomocí plastového bublifuku, který se prodává téměř v každém hračkářství. Zařízení se obvykle skládá ze tří části. Nádobky na saponát, saponát a fukaru. Funkce nádoby je v uchovávání kapaliny, která se využívá na tvorbu bublin.

Saponát je většinou obyčejnou směsí mýdlové vody či jarového saponátu, ale pro profesionální tvrobu bublin je potřeba namíchat speciální směsi.

Fukar je tyčka, která je na jedné straně zakončena držátkem a na druhé oválným (nejčastěji kulatým) otvorem, který se namáčí v saponátu. Díky povrchovému napětí se ve fukaru objeví membrána, do které se pak fouká. Ač se zdá tvroba bublin jednoduchá, jejich výroba a tedy používání bublifuku vyžaduje určitý stupěň praxe. Foukající musí správně odhadnout, jakou silou má fouknout. Při pomalém fouknutí nedojde k vyklenutí bubliny a k jejímu vzniku, při rychlém fouknutí bublina praskne.

Průměru fukaru je přímo úměrná velikost bubliny, což vede mnoho lidí k potřebě vyrobit si vlastní zařízení. Většinou lze použít jakýkoli uzavřený kruh. Větší bublifuk je možné vyrobit například ohnutím drátu do smyčky, tak aby jedna strana sloužila jako držadlo. Drát ale musí být dostatečně silný, aby neměnil tvar. To může být vylepšeno omotáním drátu nějakou látkou, tak aby se mýdlová voda lépe držela na konstrukci.

Bublifuky dnes prodávané jsou často na vrchu vybavené přídavnou hrou, nejčastěji kuličkou, kterou je nutné přesunovat na určené místo.

[editovat] Slavní bublifukáři

Klutz Press zpopularizoval bublifuk na obří bubliny, objevený Davidem Steinem, textilní kruh s umělohmotnou tyčí, který se dal snadno rozvírat nebo zmenšovat. Klutz prodává knihy o bublinách, které podávají čtenářům návody „jak na to“ a zábavné nápady, včetně již připraveného bublifuku.

Bubliny se mohou nafukovat bublinovou trubičkou, která je vyrobená z umělé hmoty a podobá se dýmce, někdy má i víc misek na konci. Mýdlová voda se pak nalije do misky a při foukání do náústku se vytvářejí bubliny.