Bitva u Platají
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Platají (479 př. Kr.) byla jednou z klíčových bitev řecko-perských válek.
[editovat] Obsazení
Perská Mardoniova armáda o počtu cca 120 - 130 tisíc mužů (Hérodotos uvádí až 300 tisíc, ale berme v potaz, že ciferné počty uváděné Herodotem jsou obvykle velmi pochybné a nedají se brát moc vážně.) vybudovala opevněný tábor při řece Aisopos. Řekové vedení Sparťanem Pausaniem se usadili na pahorkatině u svahů hory Cithaireon. Základ jejich armády tvořilo pravděpodobně 5 000 spartských hoplítů, 8 000 Athéňanů, menší kontingent Korinťanů a malá skupinka Tegejců. K tomu pak ještě menší falangy z různých polis a pomocné sbory včetně spartských perioiků a heilotů - odhadem na tu dobu neuvěřitelný počet 100 tisíc mužů. Snad poprvé se spojily všechny hašteřící městské státečky.
[editovat] Postavení
Již předem bylo jasné, že Sparťané zaujmou tzv. „pozici cti“ na pravém křídle, nejen jakožto ocenění za hrdinnou obranu Thermopyl. Pozice cti byla považována za nejdůležitější místo ve falanze: hoplíta měl štít na levé ruce a kryl tak bojovníka nalevo. Ovšem řady úplně na pravém kraji neměly krytí od nikoho a být zde vyžadovalo velikou odvahu a znamenalo zároveň i velkou čest. Udatnost zde postavených válečníků rozhodovala často o osudu celé falangy. Vedle Sparťanů stáli Athéňané, dále Tegejci, nicméně všechna řazení a přesuny nejsou z historických materiálů úplně jasné. Tak jako tak, postavení Řeků bylo co se týče defenzívy vynikající. Zaujaté obranné pozice skýtaly těžko dosažitelný cíl pro soupeřovu pěchotu a prakticky nemožný pro jízdu, hlavní zbraň perské armády. Nastala patová situace. Jestliže Mardonius nemohl zaútočit na držené pozice Řeků, Pausanias se oprávněně obával střetu na planině, kde by mobilní kavalerie mohla pomalou falangu vymanévrovat. Navíc Řekům přicházely další posily z polis a neměli tudíž důvod ke spěchu.
[editovat] Děj
K úvodnímu střetu došlo chybou v řazení řeckých sil, když se oddíl Megařanů dostal do zranitelné pozice. Mardonius to zaregistroval a vyslal kavalerii vedenou Mesistiem, která zasypala Megařany mrakem šípů a značně zredukovala jejich počet. Úplnému masakru zabránili athénští lučištníci reagující na zoufalé volání o pomoc tím, že začali ostřelovat odkryté Peršany. Poté boj ustal. Jeho výsledkem bylo mnoho mrtvých Megařanů, padnuvší Mesistios a také zjištění, že Pausanias se svými jednotkami jen těžko může z kopce sestoupit.
V další fázi střetnutí došlo k taktickému formování armád na obou stranách. Sparťané stáli proti elitním perským jednotkám, Athénské falangy proti přeběhlickým hoplitům z Théb a Boiótie, Korinťané a další polis o trochu více vzad v pozici pro střet s generálem Artabazhem a jeho Baktrijci. V napjatém klidu před bouří Mardonius nechal alespoň ostřelovat řecké pozice z větší dálky, ale tato činnost byla spíše symbolická, každopádně vojensky v podstatě neúčinná. Početnější Peršané by sice byli schopni na obou křídlech obkličovat Řeky, ale ne ve stávající situaci. Slabinou jinak dobré pozice Helénských byla ovšem závislost na dodávkách vody ze vzdáleného pramene. Mardonius to odhalil a vytrvalým napadáním zásobovacích vozů začal Pausania zahánět do úzkých.
Dvanáctého dne se stala situace pro Řeky neúnosná. Bez zásobování by se nebyli schopni udržet. To byl důvod rozkazu, aby se v noci stáhla vojska postupně po oddílech k městu Plataje, kde byla možnost získat potřebný zdroj vody. Jako poslední měli odejít Sparťané s Tegejci. Celý manévr však nebyl dostatečně rychlý, a tak za úsvitu třináctého dne spatřil Mardonius poslední Řeky opouštějící své pozice. Pravděpodobně se domníval, že protivníkovu armádu rozbila řevnivost mezi jednotlivými polis. Okamžitě zareagoval, bleskurychle překročil most a vrhl se do nekompromisního útoku.
Sparťané reagující na nebezpečí v rychlosti srazili štíty s Tegejci a utvořili jednolitou falangu, masu svalů a kovu. Nebezpečí si všimli vzápětí i Athéňané a začali se vracet, stejně jako vzadu stojící Korinťané. Na Sparťany se nejdříve snesl mrak šípů, nicméně jejich zbroj a štíty je v první fázi ochránily. To už se ale na ně vrhala perská jízda i s osobní gardou Mardonia. Postupující athénská falanga se zaklínila v rovném boji s thébskou a nový střed, nyní Korintský, byl pronikajícími Peršany zastaven za linií Sparty a Athén. Po dvou týdnech čekání se rozpoutal zuřivý a nemilosrdný boj, v němž měli Peršané zpočátku trumfy ve svých rukou.
Hlavní síla Peršanů se napřela do slabého středu protivníka a ten začal logicky ustupovat. Silný spartský kontingent byl po bitvě, která zuřila celé ráno, oddělen od hlavního dění, a tak ustoupil zpět a vyčkával, neboť díky terénu se nemohl účinně zapojit. Bezmocní Korinťané se propadali do hloubi pole, Athéňané byli rádi, že bojovali vyrovnanou bitvu proti silné thébské phalanx. A pak nastal zlom. Není zcela jasné jak k němu došlo, teorií nabízejí historici povícero.
Ve chvíli, kdy se hlavní elitní perský střed posunul ještě dále, prořídlý oddíl Tegejců, který byl vedle Sparťanů, se vyřítil do zuřivého útoku na osobní gardu generála Mardonia. Do pohybu se dali i Sparťané. Ve chvíli, kdy záložní oddíly perské těžké jízdy spatřili nebezpečí hrozící jejich generálovi, rozjeli se na nepočetnou skupinku Tegejců. Jenomže narazili na pomalu pochodující falangy Sparťanů, kteří je s válečnou písní na rtech zastavili. Osobní garda Mardonia se sice obrátila proti postupujícím Tegejcům, ti se však se zarputilou zuřivostí probíjeli dál až ke generálovi.
Zoufalí soupeři Sparťanů se marně snažili rozlomit neprostupnou hradbu falangy (což ocenil i jinak nekriticky prořecký Herodotos). Médská zbroj neměla ovšem proti řeckým xiphům šanci a byli to naopak synové Lakedaimonu, kdo začal zatlačovat protivníka. Mezitím se jeden z posledních hoplítů tegejského oddílu probil až k hrdinně bojujícímu Mardoniovi a probodl jej. V tu chvíli se vývoj zlomil definitivně. Peršané bez svého vůdce ztratili řád a začali podléhat panice. Jejich armáda se dala na ústup, jenž se rychle měnil v útěk, zvláště ve chvíli, kdy ke stažení zavelel i Artabazhos, který jinak do bitvy vůbec nezasáhl - přesto, že měl k dispozici 40 tisíc mužů. I Korinťané, kteří již byli v prakticky beznadějném postavení a nebyli daleko od úplného rozpadu, přešli do protiútoku, tím spíše Sparťané a zbytek Tegejců, který stál u zrodu zlomu. Nastal velký masakr, kterému kupodivu unikli Thébané, kteří sváděli po celou dobu bitvy vyrovnaný souboj s Athéňany. Holt Řek je Řek. Peršanů přežilo zhruba 5 000. Vojenská moc Persie v Řecku byla zlomena.
