Bergen (Norsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bergen je druhé největší město Norska, leží v kraji Hordaland při pobřeží moře. Pro svou polohu je označován branou k norským fjordům. Podle lidové tradice se tvrdí, že Bergen, podobně jako Řím, leží mezi sedmi horami (de syv fjell), které se dostaly také do městského znaku.

Obsah 1 Dějiny 1.1 Městské panoráma 2 Správa 3 Podnebí 4 Externí odkazy 5 Literatura

[editovat] Dějiny

Bergen byl údajně založen, jako město, Olafem Kyrrem kolem 1070 n. l. A bylo až do roku 1299 považováno za hlavní město Norska. Na konci 13. století patřil mezi čtyři nejdůležitější pobočky Hanzy. Význam Bergenu byl v jeho podílu na obchodu se sušenými treskami, které sem byli dováženy ze severněji ležících končin Norska. Obchodovalo se takto již od přelomu 11. a 12. století. Němečtí hanzovní kupci žili ve svých oddělených čtvrtích města, a těšili se výhradnímu právu obchodovat s rybáři ze severu, kteří sem každé léto přijížděli prodat své úlovky. Připomínkou toho je bergenské nábřeží Bryggen, jež je dnes na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Roku 1349 byl Bergen zasažen morem, patrně sem byl zavlečen anglickými loděmi. Roku 1429 odnož vitaliánů (Vitalienbrüder) zaútočila na Bergen s několika loděmi, vydrancovala a zapálila město, které lehlo popelem. Roku 1536 přiměl král německé kupce stát se Nory nebo odejít zpět do svých zemí. To bylo také předznamenáním úpadku německého vlivu.

Po celé 15. a 16. století zůstal Bergen největším nordickým městem, do roku 1850 zůstal také největším městem Norska. Svůj postavení v obchodě se severním Norskem si udržel až do roku 1789.

Roku 1916 část centra města lehla popelem. A roku 1944, během německé okupace, německá loď, kotvící u pevností Bergenhus, naplněná výbušninami explodovala. Zničila tak nejen historické budovy, ale zabila i mnoho lidí.

Roku 1972 byl Bergen sloučen se sousedními městy, které se tak staly bergenskými městskými obvody. Toho roku Bergen zanikl jako samostatný kraj.

[editovat] Městské panoráma

Město leží mezi sedmi horami: Ulriken, Fløyen, Rundemanen, Blåmanen, Sandviksfjellet, Løvstakken, Damsgårdsfjellet, Lyderhorn a Askøyfjellet.

Nejstarší část města je na severní straně zálivu Vågen. Tam se nachází Bryggen, staré dřevěné domy z počátku 18. století, ale vyvolávající pocit středověku.

Kostel Panny Marie (Mariakirken) je nejstarším kostelem v Bergenu, pochází z let kolem roku 1130. Dva jiné kostely, Katedrála a Korskirken jsou také středověkého původu, ale později byli přestavěny. Pevnost Bergenhus má také mnoho zajímavých staveb, za zmínku stojí Haakonshallen, královské sídlo ze 13. století a Rosenkrantzská věž (Rosenkrantztårnet), postavená kolem středověkého opevnění v 16. století.

Na rybím trhu nakupují místní přímo od rybářů. Poněkud dále, kolem hlavního náměstí Torgalmenningen, se nachází nákupní oblast, znovu postavená po požáru roku 1916, je v secesním a funkcionalistickém slohu. Několik starých čtvrtí s bílými dřevěnými domy obklopují střed města, za zmínku stojí Nordnes, Marken a Sandviken

Návštěvníci by neměli vynechat jízdu pozemní dráhou na horu Fløyen, kde z 320 metrů nad mořem je báječný výhled na město s jeho proslulými sedmi horami.

Oblíbeným místem návštěv je akvárium s tuleni, tučňáky a místními druhy ryb.

[editovat] Správa

Od roku 2000 je město spravováno správní radou (byråd), která je založena na zásadách parlamentarismu. Správní rada sestává z pěti členů – komisařů, které jmenuje městská rada. Městská rada je nejvyšším orgánem města.

[editovat] Podnebí

Bergen je proslulý svými dešti, které dosahují ročního úhrnu kolem 2250 mm (88 in). V některých letech byly ve městě dokonce „deštníkomaty“, ale neujaly se.

[editovat] Externí odkazy

• Stránky Bergenu

[editovat] Literatura

• ČAPEK, Karel. Cesta na sever. Československý spisovatel, Praha, 1955. 14. vyd. 278 s.