Beatrix Bourbonská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Beatrix Bourbonská (asi 1318 – 23. prosinec 1383) byla druhou manželkou Jana Lucemburského a českou královnou, dcerou vévody Ludvíka I. Bourbonského a Marie Henegavské.

Janova první manželka Eliška Přemyslovna zemřela roku 1330. „Tou zprávou byl král, jak vypravuje, rozrušen a jeho vzrušení se projevuje skutky a smutečním oděvem; vždyť oni byli dvacet let manželstvím spojeni, a přece spolu osobně zůstávali zcela kratičký čas; tato byla v Čechách, onen býval nejčastěji ve svém hrabství nebo jinde, kde měl projednávat záležitosti.“ Pomineme-li rozklad manželství Jana a Elišky, král Jan byl opravdu vdovcem příští čtyři roky. Francouzský král Filip VI. se snažil připoutat Jana k sobě a Francii a nejspíš on inicioval Janův druhý sňatek (1334). Nevěstin otec připsal dceři rentu z výnosů statků v Clermontu, český král a jeho dědicové pak získali smlouvou některá léna v tchánových zemích. Král Jan připsal své druhé manželce výnosy ze statků v lucemburském panství. Mužští potomci z toho manželství měli zdědit hrabství lucemburské. Jan ovšem v této smlouvě zapomněl na své dva syny, Karla a Jana Jindřicha. Jan a Beatrix byli příbuzní ze strany nevěstiny matky, proto byl třeba k sňatku souhlas papeže Benedikta XII.

Beatrix si Češi nijak neoblíbili, jako královnu už všichni brali Blanku z Valois, manželku Janova prvorozence Karla. Dokonce i korunovace Beatrix proběhla za okázalého nezájmu. „Dne 25. února 1337. roku porodila královna Beatrix v Praze syna, k veliké jeho radosti.“ Synem, ke kterému měl Jan skutečně jiný vztah než k potomkům z prvního manželství, byl budoucí lucemburský hrabě Václav Český a Beatrix brzy po jeho narození odcestovala z Čech. Beatrix porodila ještě dceru Bonu a nakonec přežila nejen svého nevlastního syna Karla, ale i Václava Českého.