Bartoš Vlček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bartoš Vlček (23. října 1897 Růžďka – 7. ledna 1926 Brno) byl český básník, prozaik a překladatel.

Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908-1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. Byl zajat a stal se legionářem. Tyto skutečnosti a ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického (sb. Vzpoura samoty), tak i prozaického (Nevděčné lásky, Marný zápas).

Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde byl pro své názory předmětem častých urážek a pomluv. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkrem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba (sdružení). Literární skupina a její časopis Host (časopis), který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Česku (resp. Československu. Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný.

Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání (Giovanni Papini, Filippo Tommaso Marinetti, Luigi Pirandello). Mnohá tato díla byla ovlivněna válkou.

Při operaci podlehl následkům nikdy nedoléčeného válečného zranění.

Obsah 1 Dílo 1.1 Ukázka z díla 2 Prameny 3 Externí odkaz

[editovat] Dílo

• Slavnosti večerní (Básně, 1923)
• Vzpoura samoty (Básně, 1923)
• Milenci (Báseň o šesti zpěvech, 1924)
• Nevděčné lásky (Próza(?), 1924)
• Učeň (Drama, 1924)
• Marný zápas (Prózy, 1924)
• Jenom srdce (Básně, 1926)

[editovat] Ukázka z díla

PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY

Až z Arkadie její flétna zní.
Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš?
A Jónské moře zateskní.

Hlas její slyšeli, kdož s ranou v srdci svém
a na rameni kříž,
šli v Svatou zem.

Jí hučí klid, jí třeští boj.
Pastýři, víš, že zemřel Pán?
A v její rythmus zladil jek svůj stroj

praktické doby. V dík či prokletí?
Jdem, smutní rytíři, ze čtyřech světa stran
(ta píseň navždy bude boleti)

pochopit nepochopitelné,
zachytit nezachytitelné,
podržet nepodržitelné:
věčnost.

[editovat] Prameny

• Bartoš Vlček: Touha po životě. K vydání připravil, ediční poznámku, vysvětlivky a doslov napsal František Valouch. Profil, Ostrava 1979.

[editovat] Externí odkaz

• Bartoš Vlček v časopise Texty - medailony (jeden využit autorem pro toto heslo), ukázky z tvorby, fotografie