Atomový orbital
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Atomový orbital je kvantový stav elektronu v elektronovém oblaku okolo atomu. Tento pojem nelze vysvětlit pomocí klasické představy o struktuře atomu, kdy okolo jádra obíhají elektrony podobně jako planety okolo slunce. Elektron, jako každá elementární částice, vykazuje vlastnosti, které odpovídají jak částicím, tak vlnění (dualita částice a vlnění). V důsledku Heisenbergova principu neurčitosti nelze přesně stanovit polohu elektronu v atomu (v daném časovém okamžiku), proto musíme k popisu využít pravděpodobnost. Atomový orbital je popsán vlnovou funkcí elektronu v elektrickém poli nabitého jádra, která je řešením Schrödingerovy rovnice. Orbital ohraničuje oblast, kde je nejvyšší pravděpodobnost výskytu daného elektronu.
[editovat] Značení orbitalů
Orbitaly se označují podle obecného vzorce
- X typy
kde X odpovídá energii orbitalu (hlavní kvantové číslo elektronu n). Typ orbitalu se značí malým písmenem a popisuje tvar orbitalu, odpovídá momentu hybnosti (vedlejšímu kvantovému číslu l) a y je počet elektronů v orbitalu. Např. jediný obsazený orbital atomu helia v základním stavu se označuje 1s² – obsahuje 2 elektrony na nejnižší energetické úrovni (n=1) a jejich moment hybnosti je l=0.
[editovat] Nodální plocha
Každý orbital, kromě nejmenšího 1s, obsahuje plochy, kde pravděpodobnost výskytu elektronu dosahuje minima. Tato plocha se nazývá nodální plocha. Jejich počet je pro orbitaly typu ns a np dán vztahem n-1.
[editovat] Podívejte se také na
 |
Tento fyzikální článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
