Alois Eliáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Generál Ing. Alois Eliáš (29. září 1890 Praha-Vinohrady – 19. června 1942 Praha – Kobyliská střelnice) byl hrdina domácího odboje za II. světové války a předseda protektorátní vlády (27. dubna 1939 – 29. září 1941). Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný premiér okupovaného státu popraven.

Eliáš vystudoval Císařskou královskou českou vysokou školu technickou v Praze (dnešní ČVUT). Za I. světové války jako rakouský voják přeběhl v Haliči frontu a dostal se do ruského zajetí. Vstoupil do legií a ve Francii vystudoval důstojnickou školu. Bojoval u Verdunu.

Za první republiky byl po studiu francouzské vysoké válečné školy v generálním štábu a ve vedení Sokola. Od roku 1936 byl divizním generálem. Za II. republiky byl nejprve vysokým státním úředníkem, ve vládě Rudolfa Berana byl ministrem nově vytvořeného ministerstva dopravy.

Za okupace se ihned zapojil do podzemní vojenské organizace Obrana národa a stal se členem její rady starších. Od jara 1939 byl napojen na zahraniční odboj vedený prezidentem republiky Benešem a měl kontakty i ostatními odbojovými skupinami Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme a I. illegální ústřední výbor KSČ. Po sloučení složek domácího odboje (s výjimkou kommunistů) v ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) byl činný i v něm.

Nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který nastoupil do své funkce 27. září 1941, nechal v rámci první heydrichiády (stanného práva) okamžitě Eliáše zatknout. Eliáš byl odsouzen k trestu smrti za velezradu, zemězradu a podporu nepřítele, nicméně vykonání rozsudku bylo odloženo. Beneš vyzval protektorátního prezidenta Háchu, aby na protest ihned odstoupil. Ten to však neučinil. Eliáš byl popraven v rámci druhé heydrichiády (po atentátu na Heydricha).

[editovat] „Popravený předseda vlády“

Alois Eliáš, československý politik a generál, za německé okupace Československa předseda vlády protektorátu Čechy a Morava, přichází na svět 29. září roku 1890 v Praze.

V mládí Eliáš studuje reálné gymnázium, po jehož absolvování pokračuje na pražském Českém vysokém učení technickém, kde studuje zeměměřičské inženýrství.

Za bojů první světové války pak Eliáš rukuje již v létě roku 1914 na haličskou frontu, na podzim téhož roku ale přebíhá do ruského zajetí, kde pak působí jako železniční odborník.

Poté Eliáš vstupuje do československých legií v Rusku, v roce 1917 ale odjíždí do Francie, kde studuje dělostřeleckou školu v Saint Maixent l´Ecole - po jejím absolvování je Eliáš jmenován důstojníkem.

Ve Francii se Eliáš účastní všech bojů 21. československého střeleckého pluku na tamějších bojištích.

Po skončení první světové války se Eliáš vrací do nově vzniklého československého státu, kde se zprvu jako náčelník štábu aktivně účastní obsazování Těšínska, v první polovině roku 1919 se pak účastní bojů proti vojskům maďarském Rudé armády na Slovensku.

Od konce roku 1919 Eliáš velí 21. pěšímu pluku v Čáslavi.

V letech 1921-23 Alois Eliáš studuje ve Francii, v Paříži, vysokou válečnou školu - po jejím absolvování pak Eliáš vykonává různé velitelské funkce ve vedení československé armády : v letech 1924-29 je Eliáš přednostou I. (tj. organizačního) oddělení hlavního štábu, mezi lety 1929-31 je druhým zástupcem náčelníka hlavního štábu.

V letech 1926-31 působí Eliáš jako vojenský expert československé delegace na odzbrojovacích jednáních Společnosti národů v Ženevě, zároveň je poradcem ministra zahraničních věcí E. Beneše (viz Beneš, Edvard).

V roce 1929 je Eliáš jmenován brigádním generálem.

Od roku 1931 velí generál Eliáš pěší brigádě v Chomutově, poté přechází k pěší divizi v Litoměřicích.

Od roku 1935 působí Eliáš po reorganizaci československé armády jako velitel V. armádního sboru v Trenčíně (od roku 1936 v hodnosti divizního generála).

V roce 1938 generál Eliáš poprvé vstupuje do vlády - v říjnu a listopadu zastupuje v úřednické vládě generála J. Syrového ministerského předsedu v čele ministerstva národní obrany, v nové vládě R. Berana je od 1. prosince stále ještě roku 1938 jmenován ministrem dopravy.

Po okupaci Československa nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava je Alois Eliáš jmenován 27. dubna roku 1939 ministerským předsedou protektorátní vlády, zároveň do července téhož roku řídí i protektorátní ministerstvo vnitra.

Jako předseda protektorátní vlády se Eliáš, přes navenek projevovanou loajalitu s nacistickým režimem, podílí na formování domácího českého protiněmeckého odboje (především se angažuje v organizaci Obrana Národa), zároveň udržuje styky s československou emigrací v Londýně, seskupenou kolem E. Beneše.

Po příchodu R. Heydricha do protektorátu je Alois Eliáš (přestože je gestapu podezřelý již od konce roku 1939) 27. září roku 1941 zatčen - osobně jej zatkne šéf pražského gestapa - a po soudním procesu, vedeném od 1. října téhož roku v pražském Petschkově paláci, odsouzen k trestu smrti - trest není vykonán ihned, je odložen samotným A. Hitlerem (viz Hitler, Adolf), vykonán je v období tzv. heydrichiády po atentátu na R. Heydricha: generál Alois Eliáš je popraven zastřelením na střelnici v Praze-Kobylisích 19. června roku 1942.

Za komunistické totality byl Eliáš oznčován za kolaboranta. Jeho ostatky byly opatrovány jeho ženou a později uschovány u historika Tomáše Pasáka pak u jeho manželky.

7. května 2006 byli spolu se Jaroslavou Eliášovou pohřbeni se všemi poctami v Národním památníku na pražském Vítkově.