Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
AC Sparta Praha je pražský fotbalový klub. Je to nejpopulárnější a nejúspěšnější klub českého fotbalu. Sparta má na kontě mnoho titulů z československé a české ligy. Je také jako jediný český klub častým účastníkem Ligy mistrů. Za svoji přes 110 let dlouhou historii působilo v klubu mnoho různých reprezentantů. V posledních letech však většina nejlepších hráčů přestupuje z finančních důvodů do zahraničních týmů. Přesto získala Sparta za posledních 10 ligových sezón 7 titulů.
Aktuální k datu: 29. října 2006
[editovat] 2006–2007 přestupy
Přišli
|
 |
Ú |
Dave Simpson - přestup z Lombard-Pápa TFC |
Odešli
[editovat] Hráčské statistiky
Aktuálně po 17. kole
Nejlepší střelci
Historie fotbalové Sparty se začala psát již v roce 1891, kdy několik nadšenců založilo na pražských Maninách klub se jménem AC Praha. Pěstovala se zde mimo jiné i cyklistika a když byla Vltava zamrzlá, tak i bruslení. Po dvou letech činnosti se však klub rozhádal a odešla z něj skupina odbojníků v čele s Karlem, Otou a Josefem Malečkovými. Ti založili AC Královské Vinohrady. Vinohrady byly tehdy ještě samostatné bohaté město za hranicemi Prahy, a proto nový klub očekával od radnice štědrou podporu. Klub byl ustanoven 16. listopadu 1893 a toto datum je označováno jako počátek sparťanských dějin. O pár týdnů později pořádá nový klub bruslařskou exhibici, na které se objeví i Bohumil Rudl. Tomu se exhibice líbí a přivede i své dva bratry Václava a Rudolfa. Ti hrají především fotbal a brzy přivedou celý fotbalový kroužek, který v té době působil na Letenské pláni.
Podpora vinohradské radnice je nulová, a když jim nenabídne ani pozemek pro nový stadion, je klub rozhodnut změnit působiště. Vše je schváleno na valné hromadě 9. srpna 1894 v kavárně Demínka. Během jednání povstane Vladimír Horejc a pronese slavná slova: „Nechť se náš klub napříště zove AC Sparta!“ V celé Evropě byla tehdy antická kultura v módě, a tak byl návrh shválen s bouřlivým nadšením. Ale ani nový název nedokázal zajistit nový stadion. Sparťani tedy trénovali na vojenské cvičišti na Invalidovně a jako většina tehdejších klubů své zápasy hráli nejčastěji na Císařské louce. Právě tam se konal 29. března 1896 turnaj s názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“. Od tohoto turnaje se datují všechna slavná derby Sparty se Slavií. Na hřišti vyhrála Sparta první zápas 1:0, ale slavný rozhodčí a praotec českého sportu Josef Rössler-Ořovský po zápase sparťanský gól odvolal. Nebyla to svévole rozhodčího. Jeho rozhodnutí odpovídalo tehdejšímu výkladu pravidel podle kterého museli dosaženou branku schválit oba kapitáni mužstev. Kvůli ochlazení vztahů se Slavií se další zápas konal až za jedenáct let a skončil výsledkem 2:2. Prvním derbystřelcem Sparty se stal autor obou gólů Karel Hradecký.
[editovat] Počátek století
Sparta byla tehdy velmi chudý klub a barvy dresů určovala spíše náhoda. První sparťanské dresy byly černé s bílým „S“ na prsou svetru. Klubu hrozil několikrát rozpad a když chtěl novou výstroj, musel vzít zavděk i silně obnošenými červenočernými košilemi, které původně patřily smíchovskému ČFK, později je nosil vinohradský ČAFC, který v roce 1902 změnil barvy a své dresy přenechal chudým sparťanům. Po dvou letech získal klub ze zaniklého Unionu Praha dresy s červenými a bílými pruhy. V tomto týmu působil i střelec Jan Košek, kterého k nelibosti sparťanů přetáhla Slavie. Na podzim 1904 však ve Slavii došlo k rozkolu a do Sparty přišel nejen Košek, ale i slavné křídlo Jindřich Baumruk a Rudolf Krummer. Sparta se rázem stala nejlepším týmem v celém Rakousko-Uhersku, což potvrdila, když o Vánocích porazila First Viennu 7:2 a 7:0 a budapešťský BTK porazila 4:1. Největší senzací však bylo, když Sparta prohrála s vítězem anglické ligy, Newcastlem United jen 2:3. Bývalí slávisté se však vrátili zpět do sešívaného dresu a sláva Sparty vzala prozatím za své. První stadion získal klub v roce 1904 naproti holešovickému pivovaru, ale již za rok se stěhovali na Letnou do prostoru dnešního Národního technického muzea. V roce 1906 přivezl z Londýna pan Petřík, jeden ze zakladatelů klubu, sadu rudých svetrů. Podle jedné sparťanské legendy tehdy takové dresy oblékal londýnský Arsenal a Petřík je daroval sparťanům, aby hráli stejně dobře. Arsenal se v Praze objevil o dvacet let později a opravdu hrál v rudých dresech a dal tím možná vzniknou této legendě. Někteří znalci anglické kopané však tvrdí, že na počátku století hrál Arsenal v zelenobílém. Tak či onak se staly rudé dresy pevným symbolem Sparty.
Na začátku století byla dominujícím českým klubem Slavia a i její druhý tým dokázal porážet domácí soupeře, včetně Sparty. Ta však krok za krokem také budovala silný tým. V roce 1910 získala několik skvělých hráčů včetně Václava Piláta, výborného technika a mistra nahrávek. Již 1. října 1911 porazila Sparta Slavii 3:1 a začala tím období dvojvládí pražských „S“. Na podzim 1913 získala záložníka ČAFC Karla Peška-Káďu a stalo se českým suverénem. V roce 1912 se konalo první řádné mistrovství Českého fotbalového svazu. Sparťané vyhráli skupinu, v semifinále porazili Moravskou Slavii Brno a po finálové porážce Kolína získali svůj první mistrovský titul. Po vyhlášení Světové války narukovali do bojů i fotbalisté. Národní listy přinesly v první zářijové dny roku 1914 zprávu o úmrtí Václava Piláta. Byla však nepravdivá. Pilát byl sice zasažen šrapnelem a zůstal nehybně ležet na bitevním poli, procházející kaprál Štěpánovský, v civilu známý rozhodčí, však Piláta poznal a nechal odnést na ošetřovnu. Pilát dlouho zápasil o život, ale nakonec se zázračně uzdravil a brzy začal dokonce znovu hrát fotbal.
[editovat] První světová válka
Během čtyř let války na tom byl český fotbal špatně. Ze všech týmů zbyly jen trosky a na nějakou vážnější soutěž nebylo v situaci, kdy se sestavy týmů měnily zápas od zápasu, ani pomyšlení. Mezi různými posilami Sparty se však objevil i jeden skvělý hráč - Antonín Janda, zvaný Očko. Přišel z Olympie Praha VII, přivedl i svého bratra a stal se pilířem rudého týmu. Za války působil v týmu také brankář Vlasta Burian. Měl určitě šanci stát se i reprezentačním brankářem, ale dal přednost divadelní a filmové kariéře. Nedostatek hráčů přivedl v roce 1915 Václava Rudla, prvního fotbalistu, který hrál v pravých kopačkách objednaných z Anglie, na myšlenku založit první dorost v zemi. K jeho svěřencům patřili i Josef Maleček a Jiří Tožička, budoucí skvělí fotbalisté, ale především hokejisté. Václav Rudl se také zapsal jako první sparťanský kapitán a první trenér.
[editovat] Železná Sparta
Válka však v roce 1918 skončila a ve Spartě se schází mužstvo výborných kvalit zvané „Železná Sparta“. Mezi největší překvapení patří návrat ve válce těžce raněného Václava Piláta. Do branky se postaví vysoký František Peyr, povoláním zlatník. V obranně hrají Antonín Hoyer a Miroslav Pospíšil. Hvězdnou zálohu, která nemá na pevninské Evropě obdoby, tvoří František Kolenatý, Filvébr a Káďa. Později nahradí Káďa ve středu hřiště svého učitele Filvébra a nalevo se dostane Antonín Perner. V útoku, který skvěle vede Pilát, působí vpravo Josef Sedláček, zvaný Šmrdlous, a Janda-Očko, vlevo jsou Josef „Boban“ Šroubek a Otto Škvajn, jinak též Mazal. Roku 1920 se v Antverpách konají Olympijské hry a československá reprezentace se dostává až do finále, kde nastoupí proti domácím Belgičanům. Kapitán Káďa však své mužstvo na protest proti rozhodování sudího odvolá ze hřiště a reprezentace je vyloučena z celého turnaje. Na olympiádě nastoupilo v československém dresu deset hráčů Sparty.
Celostátní mistrovství je v té době ještě věcí budoucnosti, ale za vrcholnou soutěž se všeobecně považuje početná a mocna Středočeská župa a její vítěz je uznáván jako domácí šampion. Sparta v této soutěži vítězí nepřetržitě od roku 1919 do roku 1923. Soutěž se hraje jednokolově. Sparta za tu dobu odehraje 59 zápasů a kromě jednoho všechny vyhraje, a to s neuvěřitelným skóre 235:46. Jediný prohraný zápas pochází hned ze druhého kola prvního ročníku, kdy Sparta nečekaně prohraje 1:2 s Unionem Žižkov. K tomuto vítězství se pak budou novináři a fanoušci vracet ještě dlouhá léta. Hrdinové tohoto zápasu jsou brankář Antonín Kaliba a skórující Jan Dvořáček. Oba hráči se po nějaké době přestoupí do Sparty. V letech 1919 a 1922 se koná i turnaj mezi jednotlivými župními mistry o mistra republiky. Poprvé se hraje tabulkovým systémem, ve kterém Sparta porazí všechny čtyři soupeře a s celkový skóre 17:0 získá titul. Podruhé se hraje vyřazovacím způsobem a Sparta je nasazena až do finále, ve kterém přehraje Hradec Králové 7:0. Tituly z let 1912, 1919 a 1922 byly Českomoravským svazem uznány jako mistrovské až v roce 2002. Většina fotbalových znalců evropského fotbalu považovala za nejlepší týmy první poloviny 20. let Spartu, CF Barcelonu a 1. FC Nürnberg. V roce 1921, v prestižním turnaji o titul neoficiálního mistra kontinentu, sparťani přehráli oba soupeře na jejich půdě - Norimberk 2:1 a Barcelonu 3:2.
Konkurence doma i v zahraničí začala s popularizací fotbalu stoupat a domácí senzacechtivý novináři začali poté, kdy odešel Pilát, psát o rezavění železné sparty. V zahraničí však mělo klubové jméno stále vynikající zvuk a Sparta byla v roce 1926 pozvána na americký zájezd. Mužstvo získalo vynikajícího střelce Josefa Silného, který jako první u nás dosáhl magické hranice sta vstřelených gólů. Klub však musel zaplatit Slavii tehdy ohromných 60 000 Kčs. Vrátil se i Janda-Očko, kterého si zaoceánští čechové vynutily kvůli skvělým ohlasům na jeho výkony na Pershingově olympiádě. Cestování do a po Americe bylo tehdy velmi únavné a po namáhavé cestě navíc čekal sparťany souboj většinou s anglickým či skotským profesionálním klubem. Přesto z dvanácti utkání sedm vyhráli a poražení byli jen dvakrát.
V roce 1924 fotbalový svaz stanovuje pravidla pro profesionalizaci fotbalu. Mezi prvními 17 profesionálními kluby je samozřejmě i Sparta. Fotbal se tak rozdělil do dvou proudů. Profesionální týmy vytvoří první a druhou ligu a ty zbylé dál hrají po jednotlivých župách o titul amatérského mistra. První ligový zápas odehraje Sparta 26. dubna 1926 s Vršovicemi (dnes Bohemians) a zvítězí 7:1, ale rozhodčí nakonec neuzná výsledek zápasu kvůli nevyhovujícímu terénu. To vyvolá mnoho růzých protestů a tahanic u zeleného stolu. Až po mnoha měsících je po odehrání soutěže nařízen nový zápas, který Sparta opět vyhraje, ale jen 3:2. Původní vysledek by jí zajistil titul. Takto ale skončí o skóre na druhém místě. První ročník měl být původně dvoukolový, ale nakonec se odehrála jen jarní část, aby se mohlo na podzim začít s anglickým ligovým vzorem podzim - jaro. Ročník 1925-1926 už sparťané vyhrají a během první republiky získají dohromady šest titulů mista republiky.
[editovat] Středoevropský pohár
Spartě se však nedařilo jen na domácí půdě, ale i na té mezinárodní. Roku 1927 se hrál první ročník Středoevropského poháru. Byl to jakýsi předobraz pozdějších evropských soutěží. Účastníci sice pocházeli jen ze středoevropského regionu, ale ten byl spolu s Pyrenejským poloostrovem považován zanejsilnější fotbalovou část pevninské Evropy. Hned první ročník sparťané vyhráli. Hrál se dvoukolový systém známý z dnešních fotbalových pohárů s tím rozdílem, že v případě rovnosti skóre nerozhodovaly góly vstřelené na soupeřově hřišti, ale rozhodující zápas. V prvník kole těsně o skóre vyřadí vídeňskou Admiru, v semifinále dvakrát remizují s budapešťskou Hungarií, ale rozhodující zápas se kvůli neoprávněnému startu budapešťského Kalmána Konráda nehraje, a Sparta postoupí do finále. Tam se střetne s vídeňským Rapidem, který v semifinále vyřadil Slavii. Finálový dvozápas je rozhodnut už v prvním utkání na Letné. Káďa vstřelí gól hned v 1. minutě a pražané zvítězí 6:2. Rapid sice doma zvítězí, ale jen 2:1 a prvními držiteli prestižní trofeje se stane Sparta, která musí kvůli divokým scénám zklamaných domácích fanoušků rychle utéct do šaten.
Sparta získá titul podruhé v roce 1935. Z původního vítězného týmu zbyl v mužstvu pouze obránce Burgr, který debutoval v mužstvu debutoval právě v pražském finále s Rapidem. Soutěž má 16 účastníků, a Sparta tak musí na cestě za trofejí vyřadit 4 soupeře. V prvních dvou kolech si poradí s First Viennou i Fiorentinou, která v Praze dostane 7 gólů. V semifinále narazí na slyvný Juventus. Doma zvítězí 2:0 a v Turíně prohrají 1:3, což by podle dnešních pravidel k postupu stačilo. Tehdy však museli sparťané sehrát ještě rozhodující duel v Basileji. Ve slavném utkání vedla Sparta po poločase již 3:0. Italové sice 20 minut před koncem z penalty sníží, ale závěr patří sparťanům, kteří dají dva góly a vítězstvím 5:1 postupují do finále. Rozhodující gól dal střelou přes hlavu Raimond Braine, belgická hvězda Sparty, který za klub ve 281 zápasech vstřelil 300 branek. Ve finále Spartu čeká budapešťský Ferencváros, se kterým venku podlehnou 1:2. Domácí zápas je křtem pro nový Strahovský stadion, který je samozřejmě beznadějně vyprodán. Sparta je v duelu lepší a pomocí dvou gólů Brainea a trefě Fascinka zvítězí 3:0 a podruhé získá slavný pohár. O rok později Sparta pohár téměř obhájí, ale ve finále doma překvapivě podlehne vídeňské Austrii, se kterou venku uhrála pouze bezbrankovou remízu. I tak se však Sparta zařadí se dvěma vítězstvími mezi nejlepší týmy předválečné historie Středoevropského poháru.
[editovat] Druhá světová válka
S výjimkou sezóny 1927/28, kdy titul vyhrála Viktoria Žižkov, skončila v lize Sparta vždy nejhůře druhá. Na začátku války však začal sparťanský kádr stárnout a výsledkem toho bylo až čtvrté místo v sezóně 1940/41. To však byl jen začátek déle trvající krize. Sparta zahájí další sezónu špatně a po podzimní části soutěže má z jedenácti zápasů jen tři body a je poslední. Vše navíc završí potupná porážka v derby se Slavií, kde Sparta prohraje potupně 7:0. Je jasné, že aby se mužstvo zachránilo, musí se udělat změny. Mužstva se ujme Vlasta Burian, který nejen že se stane trenérem, ale také na oko zaměstná několik hráčů ve svém divadle, čímž obejde nacistický zákaz profesionalismu ve fotbale. Tato praxe však byla v té době běžná u mnoha týmů. Burian pomáhá také shánět nové posily, které se později stanou novými oporami. Nejzásadnější je však pomoc od Slavie, která svému největšímu protivníkovi půjčí na jarní část svého kanonýra Vojtěcha Bradáče. Úvod do jarní části se však opět nepovede a Sparta v dalším derby podlehne opět potupně 1:8. Nakonec se však přeci jen rozjede a až v posledním kole se výhrou nad Zlínem definitivně zachrání. Nové posily se začínají prosazovat v další sezóně, kdy Sparta opět hraje na důstojných příčkách a získá titul vicemistra za Slavií. Ta vyhraje čtvrtý titul v řadě. Ročník 1943/44 je posledním hraným za války, jelikož sezóna 1944/45 se kvůli blížícím se frontám ani nerozehraje. Sparta vyhraje obě derby se sešívanými a v ostatních zápasech ztratí pouze 4 body a po dlouhé době získá opět titul. Po osvobození většina z hráčů týmu oblékne i dres reprezentace.
[editovat] Historické názvy
- 1893 – AC Královské Vinohrady (Athletic Club Královské Vinohrady)
- 1894 – AC Sparta (Athletic Club Sparta)
- 1948 – AC Sparta Bubeneč (Athletic Club Sparta Bubeneč)
- 1949 – Sokol Bratrství Sparta
- 1951 – Sparta ČKD Praha (Sparta Českomoravská Kolben Daněk Praha)
- 1953 – TJ Spartak Praha Sokolovo (Tělovýchovná jednota Spartak Praha Sokolovo)
- 1965 – TJ Sparta ČKD Praha (Tělovýchovná jednota Sparta Českomoravská Kolben Daněk Praha)
- 1990 – TJ Sparta Praha (Tělovýchovná jednota Sparta Praha)
- 1991 – AC Sparta Praha (Athletic Club Sparta Praha)
- 1993 – AC Sparta Praha (Athletic Club Sparta Praha fotbal a.s.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam trenérů fotbalové Spartynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Vyhrané trofeje
- Středoevropský pohár – 1927, 1935, 1964
- Československý mistr (20x) – 1925/26, 1927, 1931/32, 1935/36, 1937/38, 1938/39, 1945/46, 1947/48, 1952, 1954, 1964/65, 1966/67, 1983/84, 1984/85, 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1989/90, 1990/91, 1992/93
- Mistr Čech a Moravy (1x) – 1943/44
- Český mistr (9x) – 1993/94, 1994/95, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 1999/00, 2000/01, 2002/03, 2004/05
- Vítěz Československého poháru (8x) – 1962/63, 1963/64, 1975/76, 1979/80, 1983/84, 1987/88, 1988/89, 1991/92
- Vítěz Českého poháru (16x) – 1942/43, 1943/44, 1945/46, 1971/72, 1974/75, 1975/76, 1979/80, 1983/84, 1985/86, 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1991/92, 1992/93, 1995/96, 2003/04, 2005/06
[editovat] Evropské poháry
- 1991/92 2. místo v semifinálové skupině (3. – 4. místo celkem)
- 1993/94 1. kolo
- 1994/95 předkolo
- 1997/98 základní skupina (3. místo)
- 1998/99 předkolo
- 1999/00 základní skupina (vítěz), osmifinálová skupina (3. místo)
- 2000/01 základní skupina (4. místo)
- 2001/02 základní skupina (2.místo), osmifinálová skupina (3. místo)
- 2002/03 3. předkolo
- 2003/04 základní skupina (2. místo), osmifinále (prohra s AC Milan)
- 2004/05 základní skupina (4. místo)
- 2005/06 základní skupina (4. místo)
- 1965/66 čtvrtfinále
- 1967/68 čtvrtfinále
- 1984/85 čtvrtfinále
- 1985/86 1. kolo
- 1987/88 2. kolo
- 1988/89 1. kolo
- 1989/90 2. kolo
- 1990/91 1. kolo
- 1981/82, 1983/84, 1986/87, 1995/96, 1998/99, 2002/03
[editovat] Externí odkazy
Jozef Chovanec
