Značení japonských vojenských letadel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Označování japonských vojenských letadel v období před rokem 1945 bylo značně komplikované a nepřehledné, protože jak námořníctvo tak armáda používaly několik různých systému značení (a to i souběžně). To vedlo Spojence k tomu, aby během druhé světové války používali vlastní systém kódových jmen.
Obsah |
[editovat] Námořní letectvo
Japonské císařské námořnictvo používalo několik různých systémů značení souběžně. Mezi lety 1931 a 1945 měla každá konstrukce letadla přiděleno číslo Ši podle specifikace, pro kterou byla vyvinuta. Mezi lety 1920 až 1943 měl každý typ i dlouhé označení typu a čísla modelu a od konce dvacátých let do roku 1945 také krátké označení podobné tomu, které používalo Námořnictvo Spojených států. V roce 1943 byl zaveden systém bojových jmen, jenž měl nahradit starý číselný systém. A navíc byla od roku 1939 používána i čísla SADP (Service Airplane Designation System).
[editovat] Čísla specifikace Ši
Specifikace vydávané japonským námořnictvem dostávaly od roku 1931 čísla Ši, která byla založena na roce vlády tehdejšího císaře. Vzhledem k tomu, že v jednom roce bylo vydáváno více specifikací, byla jednotlivá čísla odlišována typem (účelem) letounu.
Během doby, kdy byl tento systém používán, vládl v Japonsku císař Hirohito, zvaný také císař éry Šówa, a tak byly používány roky éry Šówa, jenž začala v roce 1926.
Například slavné Micubiši Zero bylo konstruované podle specifikací z roku 1937, které nesly označení palubní stíhací letoun 12-ši.
[editovat] Dlouhé označení typu a modelu
Po roce 1920 dostával každý typ letounu typové číslo založené na posledních dvou číslicích císařského letopočtu, který byl počítán od mytologického založení Japonska císařem Džinmu v roce 660 př. n. l. Dále byla přidána stručná charakteristika typu (účelu) letounu. Například Micubiši Zero vstoupilo do služby v roce 1940, což byl podle japonského kalendáře rok 2600, a tedy neslo označení palubní stíhací letoun typ 0 (pozn. zero znamená nula).
Jednotlivé podtypy byly odlišovány čísly modelu. Od konce 30. let se modelové číslo skládalo ze dvou číslic – první označovala verzi draku a druhá verzi motoru.
Od tohoto systému bylo upuštěno v roce 1943, protože vyzrazoval příliš mnoho informací o typu letadla.
[editovat] Krátké označení
Na konci 20. let se rovněž začalo používat krátké označení velmi podobné systému používanému U.S. Navy mezi lety 1922 a 1964. V tomto systému se používalo jedno nebo dvě písmena k označení typu (účelu) letounu, číslo určující pořadí mezi letouny stejného typu a písmeno označující výrobce. Na rozdíl od systému U.S. Navy neměl každý výrobce svou vlastní číselnou řadu a nebylo vynecháváno číslo 1.
Příklad: Micubiši Zero bylo označováno jako A6M, tedy šestý typ palubního stíhacího letounu vyrobený firmou Micubiši (pozn. těch šest typů bylo od různých výrobců).
Varianty byly označovány dalším číslem přidaným na konec.
Letouny, u kterých bylo změněno určení (typ), dostaly za své původní označení pomlčku a písmeno označující jejich nové určení. Například původně plovákový stíhací letoun Kawaniši N1K, byl po odstranění plováků a přidání kolového podvozku změněn na pozemní stíhací letoun s modifikovaným označením Kawaniši N1K-J (podvarianty se značily N1K1-J, N1K2-J atd. a nikoliv N1K-J1, N1K-J2).
Někdy byly podle jedné specifikace objednány dva typy letounů od dvou výrobců, většinou jako pojistka pro případ, že jedna z konstrukcí nebude úspěšná. V takovém případě bylo použito stejné číslo pro oba typy (lišily se jen písmenem výrobce).
|
|
[editovat] Bojová jména
Po červenci 1943 začala letadla císařského námořnictva dostávat bojová jména. Jména se vybírala ve shodě s určením letounu podle následujícího schématu:
- Stíhací letouny: Jména s tématem počasí a meteorologických jevů
- Palubní stíhací letouny a stíhací hydroplány: Vítr – jména obvykle končící na pú nebo fú (風)
- Záchytná stíhací letadla: Blesky – jména končící na den (電)
- Noční stíhací letouny: Světlo – jména končící na ko (光)
- Útočné letouny: Hory – jména končící na zan (山)
- Bombardéry: Hvězdy nebo souhvězdí – jména obvykle končící na sei (星)
- Hlídkové letouny: Moře nebo oceány – jména končící na kai (海)
- Průzkumné letouny: Mraky – jména končící na un (雲)
- Cvičné letouny: Stromy, rostliny, květiny
- Dopravní letouny: Obloha – jména končící na kú (空)
- Ostatní letouny: Krajina
Dvěma speciálními případy byly Óka (Květ sakury) a Kikka (Květ pomerančovníku). Oba typy spadaly pod tzv. speciální útočné zbraně (míněno sebevražedné – kamikaze) a ty byly pojmenovávány podle ovocných stromů v zahradách Císařského paláce.
[editovat] Armádní letectvo
Japonská císařská armáda používala velmi přímočarý systém značení založený na roku vstupu do služby a typu letounu, který se velmi podobal „dlouhému značení“ námořnictva. Tento systém se používal od roku 1927. Existovalo také krátké značení pomocí čísel Ki, které v pozdějších letech převládlo.
[editovat] Dlouhé označení typu a modelu
První část označení tvořilo dvoumístné číslo odvozené od roku, v kterém typ vstoupil do služby (podle japonského kalendáře). Malou výjimkou byl rok 1940 (2600), pro který se používalo číslo 100 a ne nula. Po čísle následoval popis typu letounu. Pokud existovalo více letounů stejného typu, byly dále odlišeny „podrobnějším“ popisem. Například jednomístný stíhací letoun typ 2 (Nakadžima Ki-44) a dvoumístný stíhací letoun typ 2 (Kawasaki Ki-45).
Větší úpravy letounu (jako např. jiný motor) se označovaly číslem podtypu. To se oficiálně zapisovalo pomocí kandži (čínských znaků), ale v praxi se spíše používaly římské číslice. Malé úpravy (např. výzbroje) se označovaly japonskými řadovými číslovkami 甲 (kó, první), 乙 (ocu, druhý), 丙 (hei, třetí) nebo při o něco větší úpravě, které ale ještě neměla nárok na nové číslo podtypu, znakem 改 (kai, modifikace).
[editovat] Krátké označení (čísla „Ki“)
Ki (キ, zkratka pro kitai – drak nebo trup letounu) označovalo číslo projektu (psané arabskými číslicemi) a bylo přidělováno všem projektům popořadě bez ohledu na výrobce nebo na typ. Původně se používalo jen, když byl letoun ve vývoji, ale ke konci války už bylo standardním označením i pro operační letouny
[editovat] Bojová jména
Bojová jména jako např. „Hajabusa“ (česky: Sokol stěhovavý; Nakadžima Ki-43) nebyla součástí oficiálního značení.
