Waffen-SS
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Waffen-SS (německy Zbraně SS, respektive Ozbrojené SS) byly jednotky SS, určené k běžným vojenským operacím. Představovaly elitní jednotky nacistické armády, zahrnovaly přibližně 950 000 mužů, většinou dobrovolníků. Byly vedeny Heinrichem Himmlerem. V norimberských procesech byly pro válečnou krutost prohlášeny za zločineckou organizaci. Vyvinuly se z dvousetčlenné jednotky Hitlerovy osobní ochranky ještě v dobách, kdy Hitler nebyl kancléřem, ale „pouze“ vůdcem NSDAP v roce 1929.
Většina členů Waffen-SS tehdy rekrutovala z bývalých Freikorps, jejichž členové vstoupili do takzvané Leibstandarte SS Adolf Hitler, která byla vytvořena Himmlerem na Hitlerovu žádost jako Hitlerova ochranka. Posléze ale byly Waffen-SS nasazovány do běžných vojenských úkolů na frontě (často jako elitní jednotky), vykonávali stráž v koncentračních táborech a po celou dobu své existence byli jejich členové také osobní stráží Hitlera.
Členové Waffen-SS byli, jak už bylo zmíněno, převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s brainwashingem, byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Waffen-SS kromě daleko lepšího výcviku, než měla většina německé armády, přesto často dostávali horší výzbroj (převážně konfickovanou československé a rakouské armádě). V jednotkách Waffen-SS panoval také mnohem lepší přístup k vojákům než ve většině německé armády, vojáci Waffen-SS byli velmi cenní a velení si jich velmi vážilo. Proto v jednotkách Waffen-SS panoval poněkud volnější režim, než bylo v německé armádě zvykem, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat.
Jednotky Waffen-SS se účastnily kromě jiného invaze do Polska v roce 1939, byli nasazováni především v Polsku, na západní frontě zejména ve Francii a také na Balkáně. Významnou úlohu hrály jednotky Waffen-SS při dobývání Skandinávie, účastnili se (a vyhráli) třetí bitvu o Charkov v roce 1943, operace Citadela a bojů poblíž Prochorovky.
Ve Waffen-SS nemuseli sloužit „rasově čistí“ Němci jako v ostatních jednotkách SS, velkou část z vojáků Waffen-SS dokonce tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména Dánové, Francouzi, Ázerbajdžánci, Vlámové, Norové, Finové, Holanďané, Chorvati, Litevci, Estonci a Ukrajinci, dokonce Indové a Britové (resp. obyvatelé zemí Britského impéria). Tito vojáci byli nazýváni Freiwilligen (Dobrovolníci), a většina z národů, jejichž příslušníci takto sloužili, měla své vlastní jednotky.
Z válečných zločinů, kterých se dopustily jednotky Waffen-SS, je nejvýznamější Malmédský masakr, kdy jednotky Waffen-SS v Belgii roku 1944 postříleli 71 amerických zajatců, nechvalně známé jsou také skupiny Dirlewangera a Kaminského, které na dobytém území v Polsku a Rusku zavraždili mnoho civilistů a také ruské válečné zajatce. Jednotky také pomáhaly potlačovat odpor polských Židů ve varšavském ghettu.
