Vzducholoď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Malá moderní vzducholoď

Vzducholoď je létající dopravní prostředek. Je to vlastně řiditelný balón, má obvykle doutníkový tvar, a je vybavena jedním nebo několika motory.

[editovat] Historie

První teoretický návrh řiditelné vzducholodi pochází z roku 1783 (kdy vzlétl první balón bratří Montgolfiérů), a vytvořil jej Jean-Baptiste-Marie Meusier. V té době byla její stavba nerealizovatelná pro neexistenci vhodného motoru.

První skutečně fungující vzducholoď sestrojil až v roce 1852 Henri Giffard. Vybavil ji lehkým parním strojem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná jen za úplného bezvětří.

Dalším krokem vpřed byla vzducholoď La France. Byla poháněna elektromotorem, vzlétla roku 1884 a byla první, která se byla schopna vrátit i proti slabému větru.

V roce 1897 vzlétla první vzducholoď, poháněná spalovacím motorem. Bohužel zášleh plamene z motoru způsobil její požár a smrt vynálezce i posádky. Ve stejném roce se vznesla i unikátní celokovová (hliníková) vzducholoď Davida Schwarze. Ta ale krátce po startu zhavarovala vinou nezkušeného pilota.

Další historie je pak spojena s především s hrabětem Ferdinandem von Zeppelinem. Inspiroval se úspěchy i nezdary svých předchůdců. Využil především Schwarzova nápadu využití hliníkové kostry. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé ztužené vzducholodi LZ 1 proběhl 17. října 1900 nad Bodamským jezerem.

Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě.

Za první světové války vzducholodi smutně prosluly jako první dálkové bombardéry. Během války ale došlo k takovému zdokonalení letadel těžších vzduchu, že se vzducholodi staly pro tento účel bezcennými.

Po válce vývoj vzducholodí dále pokračoval. 2. července 1919 odstartovala britská vzducholoď R 34 k prvnímu úspěšnému přeletu Atlantiku ve směru Evropa-Amerika. (V opačném směru přeletěla posádka upraveného bombardéru Vickers Vimy o pouhé 2 týdny dříve). To podnítilo nadšení pro stavbu dalších vzducholodí, které ale poněkud ochablo po sérii katastrof v Británii a USA.

Vzducholodě byly využívány i pro vědecký výzkum. Připomeňme alespoň výpravy Umberta Nobileho ve vzducholodích Norge (20. května 1926 dosáhl severního pólu) a Italia (ztroskotala 25. května 1928 při návratu ze severního pólu; na palubě byl i český fyzik František Běhounek).

Ve třicátých letech 20. století bylo postaveno několik obřích vzducholodí, ale nejúspěšnější z nich byla vzducholoď Graf Zeppelin. Prakticky až do začátku 2. světové války zajišťovala transatlantickou dopravu a podnikla mnoho výzkumných a propagačních letů.

Za konec éry vzducholodí je považována katastrofa vzducholodi Hindenburg 6. května 1937.

Během 2. světové války byly ještě vzducholodi používány k protiponorkovému hlídkování, ale jejich význam postupně upadal. Dnes jsou používány prakticky jen pro propagační účely, ale některé společnosti plánují využití moderních vzducholodí i pro přepravu.