Velbloud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Velbloud

Velbloud dvouhrbý

Dromedár

Taxonomické zařazení

Říše:	Živočichové (Animalia)
Kmen:	Strunatci (Chordata)
Třída:	Savci (Mammalia)
Řád:	Sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď:	Velbloudovití (Camelidae)
Rod:	Velboud (Camelus)

Velbloud je společné označení pro dva druhy sudokopytníků. Velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus), zvaného též drabař a velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) neboli dromedára. Arabové rozeznávají přes dvacet plemen velblouda.

[editovat] Popis

Velbloud je značně vysoký, statný, nevzhledný přežvýkavec s malou hlavou na mohutném krku. Dosahuje výšky do dvou a půl metru, délky do tří a půl metrů. Srst je nerovnoměrná, na krku přechází do hřívy. Velbloud je zásadně býložravý, není vybíravý.

[editovat] Výskyt

Na světě žije asi 15 milionů domácích velbloudů, převážně v severní Africe a západní Asii. V mongolských pouštích se vyskytují malé skupinky divokých drabařů. V Austrálii najdeme asi 25 tisíc zdivočelých dromedárů (podle jiných pramenů až 700 tisíc), potomků domácích velbloudů.

[editovat] Hospodářské využití

Velbloudi jsou pověstní svou schopností přetrvávat dlouho bez vody. Velbloud se chová především pro dopravu břemen, pro maso a mléko. Velbloudí vlna dosahuje značné kvality zejména v jižní americe. Užitečný je i velbloudí trus, používá se jako palivo. Lidé domestifikovali velblouda před mnoha tisíci lety, Brehm uvádí, že Egypťanům sloužil již od dob nové říše. Egypťané prý naučili velblouda i jednoduchému tanci zvanému kenken. V bibli je velbloud často zmiňován.

Americká armáda zakoupila roku 1856 ve Smyrně 75 velbloudů se záměrem o jejich vojenské využítí. Po vypuknutí občanské války sloužili na straně konfederace. Po válce zájem armády opadl a dromedáři byli dílem prodáni, dílem zdivočeli. Poslední z nich přežili asi až do roku 1900.

Velbloud je velmi rychlý a vytrvalý běžec, dokáže ujet až 175 km za 12 hodin. Stoupání mu činí obtíže, proto není často vidět v horách.

Maso mladých velbloudů je považováno za největší lahůdku. Velbloudí maso obvykle není konzumováno, protože velbloudi bývají pojmenováni a majitelé k nim mají silný citový vztah. To ovšem nevylučuje rituální důvody a pojídání velbloudů ukradených jiným kmenům. Jateční hmotnost velblouda je kolem 450 kg.

Velbloudí mléko je velmi tučné a husté.

[editovat] Červené krvinky

červené krvinky velbloudů jsou poměrně velké a na rozdíl od jiných savců nemají tvar piškotu, ale jsou kulaté. Je tomu tak proto, aby buňka mohla řídit poměrně složitý proces, díky němuž může velbloud dlouho žít bez vody. Jeho principem je nebobtnávání červených krvinek v závislosti na koncentraci minerálů v krvi (čím více přijal velbloud tekutin, tím menší bude koncentrace minerálů v krvi). Takto nabobtnané krvinky vodu v nich obsaženou udrží, dokud se koncentrace minerálů v krvi nezvedne nad normální hodnotu.