Užitek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Užitek (angl. utility) jako ekonomický pojem označuje subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby statků. V ekonomické teorii se racionálně chovající spotřebitel snaží svůj užitek maximalizovat.

Spotřebitel se rozhoduje, jaký spotřební koš (tzn. kombinaci statků) si zvolí. Volba, pokud má být racionální, musí vždy splňovat následující axiomy:

1. Axiom úplnosti srovnání – pro libovolné spotřební koše A a B je spotřebitel schopen rozhodnout jestli U(A) je větší, menší, nebo rovno U(B).
2. Axiom tranzitivity – pokud A, B, C jsou spotřební koše a platí U(A) > U(B) a zároveň U(B) > U(C), pak platí U(A) > U(C).

Obvykle, ne však vždy splňuje spotřebitelská volba i další dva pomocné axiomy:

1. Axiom nepřesycení (víc je lépe) – tento axiom říká, že větší množství statku je preferováno před menším.
2. Axiom rozmanitosti (rozmanitá spotřeba je preferována před monomaniakální) – pokud A, B a C jsou spotřební koše, kde C je konvexní kombinací A a B a je od nich různý a platí U(A)=U(B) a U(C)>U(A).

U(A) představuje užitek plynoucí ze spotřeby spotřebního koše A. Použití tohoto zápisu v axiomech vyjadřuje míru preferencí. Tzn. U(A) > U(B) znamená, že je spotřební koš A preferován před spotřebním košem B.

[editovat] Měření užitku

[editovat] Kardinalistická teorie

Kardinalistická teorie měření užitku předpokládá, že užitek je přímo měřitelný. Spotřebitel je tedy schopen každému spotřebnímu koši přiřadit konkrétní hodnotu užitku.

Funkce celkového užitku (angl. total utility) závisí na množství spotřebovávaných statků a lze ji zapsat jako: TU = f(X₁,X₂...X_n), kde X₁...X_n jsou množství spotřebovávaných statků. Pro zjednodušení analýzy se používá funkce celkového užitku o dvou proměnných: TU = f(X,Y), kde Y reprezentuje ostatní statky.

Mezní užitek (angl. marginal utility) ze spotřeby další jednotky statku X je definován jako parciální derivace TU podle X: Popisuje, jak spotřebitel preferuje spotřebu další jednotky statku. Běžný spotřebitel spotřebovává normální statek nejprve se zvyšujícím se mezním užitkem. V určitém bodě však spotřeba další jendnotky nezvyšuje jeho užitek - dosáhla bodu nasycení. Spotřeba dalších jednotek statku užitek spotřebitele snižuje. (Pozn. v tomto příkladě je opuštěn 3. axiom.)

[editovat] Ordinalistická teorie

Blíže realitě je ordinalistická teorie, která tvrdí, že užitek není přímo měřitelný, avšak spotřebitel dokáže všechny spotřební koše seřadit od nejvíce preferovaného až po nejméně preferovaný.

V tomto případě nelze funkci celkového užitku přímo znázornit. Lze však spojit takové spotřební koše (množství spotřebovávaných statků X₁...X_n), které poskytují spotřebiteli stejnou výši užitku. Takto spojené body formují indiferenční křivku.