Treblinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Treblinka byl nacistický vyhlazovací tábor v Polsku. Je položen zhruba 100 km severovýchodně od Varšavy na břehu řeky Bug.

Původně (od roku 1941) se jednalo o pracovní tábor, ale již v červenci 1942 byl založen vyhlazovací tábor, tzv. Treblinka II., zde byla prováděna systematické vyhlazování, především polských, Židů. Tábor byl zrušen po vzpouře v srpnu 1943. Odhady počtu mrtvých se velmi liší, nejčastěji bývá udáváno zhruba 800 až 900 tisíc mrtvých (podle jiných pramenů až 1 000 000). Stal se tak druhým nejvražednějším táborem po Auschwitz II v dobách holocaustu.

[editovat] Založení tábora

Treblinka byla jedním ze tří táboru založných během Operace Reinhard, další dva byly Belzec a Sobibór. Stavba tří vyhlazovacích táborů vycházela z poznatků pilotního projektu tábora Chełmno. Operace Reinhard byla zastřešena samotným Heinrichem Himmlerem a řízena Odilo Globocnikem v Polsku. Vyhlazovací tábory v rámci operace Reinhard nespadaly do stejné kategorie jako ostatní koncentrační tábory, ale byly přímo podřízeny Hitlerovo kanceláři Říšského kancléřství v Berlíně. Hitler si udržoval přehled nad tím, co se v těchto táborech děje, ale správu nad nimi měl Himmler.

Před spuštěním Operace Reinhard bylo okolo miliónu Židů povražděno mobilními jednotkami Einsatzgruppen spadající pod SS, kteří vraždili na území okupovaném Němci. Během systematického vyvražďování vyšla najevo pravda, že Němci nemohou postřílet milióny Židů, kteří jsou koncentrování v ghettu ve Varšavě a v dalších koncentračních táborech po celé zemi. Nalezené řešení předpokládalo výstavbu vyhlazovacích táborů. Treblinka byla připravena k provozu 24. července 1942, kdy započal přesun Židů do tábora.

Podle vyjádření SS Brigadeführera Jürgena Stroopa bylo během 22. července až 3. října 1942 přesunuto do tábora z Varšavského ghetta okolo 310 000 osob.

Tábor se skládal ze dvou částí: Treblinka I (byla rozdělena do dalších dvou podčástí) a Treblinka II. První část Treblinky I sloužila jako administrativní část, která obsahovala ubikace SS jednotek, ukrajinskou gardu, velitelství, pekárnu, sklady a obytné prostory pro 1 000 vězňů, kteří zajišťovali chod tábora. Druhá část Treblinky I sloužila jako přijímací stanice pro nově příchozí vlaky a jejich náklad. Byly zde prodloužené koleje z 2,5 kilometru vzdálené železniční zastávky Treblinka. V zadním prostoru se nacházely 2 budovy, které sloužily jako skladiště majetku přivezených vězňů. Jeden byl využíván jako místo pro ženy, které se zde musely svléknout a ostříhat si vlasy. Nacházela se zde také kancelář pokladníka, ve které si mohli vězni odložit své cennosti z bezpečnostních důvodů. Nacházela se zde také ošetřovna, do které byly odnášeni zranění, nemocní a mrtví lidé. Jednalo se o malý bílý barák, na kterém byl nakreslen červený kříž. Vězni zde byli dovedeni na okraj jámy, ve které hořela lidská těla, postaveni a střeleni do hlavy. Mrtvá těla rovnou padaly do jámy a spalovány.

Treblinka II byla umístěna na malém kopci, kam vedla cesta obehnaná ostnatým drátem, kterou přezdívaly jednotky SS jako Himmelstraße - Cesta do nebe. Cesta vedla přímo do objektu s plynovými komorami. Za budovou se nacházela velká jáma (1 metr široká a 20 metrů dlouhá, ve které hořel oheň). Těla byla z plynové komory vyvážena pomocí vozíků k jámě, kde byla okamžitě spalována.

V počáteční fázi byla těla pohřbívána v masových hrobech, či kupeny v táboře II, jelikož vězni neměli čas je pohřbívat. Zápach tlejících těl byl cítit až 10 kilometrů daleko. Židé čekající ve vagónech věděli, co je čeká a tisíce jich raději spáchalo sebevraždu ve vlaku. V září 1942 byla do provozu uvedena nová plynová komora, která byla schopna zavraždit 3 000 lidí za 2 hodiny.

[editovat] Odpor

V srpnu 1943 vyvolali pracující vězni vzpouru, během které nastříkali na budovy v táboře karosen a zapálili je. Během vzpoury bylo zabito větší množství německých vojáků, ale i převážná část vzbouřenců. Je známo, že z 1 500 pracujících vězňů přežilo potlačení vzpoury pouze 40 z nich. Vzpoura měla za následek zastavení práce tábora. Velitel tábora Kurt Franz později ve své závěti napsal: „Po povstání v srpnu 1943 jsem vedl tábor sám měsíc; nicméně během této doby nikdo nebyl poslán do plynové komory. Během této doby byl původní tábor opuštěn a na jeho místě byly vysázeny vlčí boby.“ Podobná vzpoura se uskutečnila i v táboře Sobibór.

Po vzpouře bylo rozhodnuto ukončit práci tábora a postřílet poslední židovské vězně v táboře [Arad, p.373]. Tábor byl zničen požárem a vyvražďování polských Židů bylo téměř ukončeno. Odilo Globocnik napsal Himmlerovi, že operace Reinhard byla splněna a že uzavírá tábory. Poslední skupinka 30 židovských děvčat byla zastřelena v Treblince koncem listopadu.