Tlumočení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tlumočení je ústní převod sdělení z jednoho jazyka do druhého při projevu (přednášce) nebo při rozhovoru. Tlumočník rovněž často „tlumočí“ nejen mezi jazyky ale i kulturami a může klientům pomáhat v orientaci v cizím prostředí.
Obsah |
[editovat] Simultánní tlumočení
Služby tlumočníků jsou často používány na mezinárodních konferencích, kde řečníci hovoří ve své mateřštině nebo schválených jednacích jazycích a tlumočníci v tlumočnických kabinách (nikoli kabinkách) tlumočí do dalších jednacích jazyků tak, aby si každý z účastníků mohl do svých sluchátek zvolit tlumočení do toho jazyka, který mu nejlíp vyhovuje (simultánní tlumočení). Často jsou tlumočeny rovněž filmy na filmových festivalech. Simultánnímu tlumočení za použití tlumočnické techniky se říká tlumočení kabinové.
Simultánně lze však tlumočit také bez technických pomůcek, a to šeptem do ucha klienta. Tato tlumočnická praxe se označuje jako šušotáž, tedy tlumočení šeptem (z francouzského chuchoter).
Při simultánním tlumočení je dobrý tlumočník obvykle schopen částečně předvídat vývoj řečníkova projevu, přílišnému časovému zpoždění se dokáže bránit jeho smysluplným zkracováním a zestručňováním (např. pokud řečník uvádí řadu příkladů), aniž by tím musela být podstatně snížena informační hodnota tlumočení.
Občas se přitom tlumočí dokonce přes třetí jazyk. Například ze slovenštiny jeden tlumočník přetlumočí do angličtiny a z té pak jiný do požadovaného jazyka, např. albánštiny. Angličtina je v tomto případě pilotním jazykem. Můžeme se setkat s tím, že existuje více jazyků, přes něž se dále tlumočí (řecký řečník je např. zároveň tlumočen do češtiny a angličtiny a z těchto dvou jazyků je potom tlumočeno dál). V tom případě mluvíme o relay. Na velkých konferencích pracují kabinoví tlumočníci někdy v režimu retour, tzn. že zajišťují převod pouze do svého mateřského jazyka. Mluví-li tedy řečník česky, česká kabina mlčí.
V rámci simultánního tlumočení můžou existovat další kategorie: např. tlumočení projevu, jehož text nebo nástin má tlumočník k dispozici.
[editovat] Konsekutivní tlumočení
Dalším důležitým druhem tlumočení je tzv. konsekutivní tlumočení - tlumočník obvykle počká, až řečník vysloví část svých myšlenek, odmlčí se a poskytne tlumočníkovi čas k převodu. (Rozhovory státníků či obchodníků, často při obědě, kterého se také zúčastní. Policie a soudy používají tlumočníky pro rozhovory se zahraničními svědky nebo delikventy.)
Zajímavé je, že jednání, při němž je simultánně tlumočeno nebývá časově náročnější než jednání, při němž tlumočení není nutné, vede totiž k větší stručnosti řečníků.
Protože tlumočník musí s maximální přesností najednou převést i několik minut cizojazyčného vystoupení, musí ovládat tlumočnickou notaci (tlumočnický zápis).
[editovat] Práce tlumočníka - předpoklady a charakteristika
Práce tlumočníka je náročná na pohotovost a rychlost, má však menší nároky na přesnost v porovnání s překladatelem. Tlumočník dokonce nesmí být příliš puntičkářský, musí přetlumočit především jádro myšlenky s vědomím, že ji i trochu zjednodušil a že není jeho úkolem tlumočit individuální styl mluvčího (i když i tuto iluzi, dokonce iluzi běžného rozhovoru dokáže dobrý tlumočník vyvolat).
Pro dobrou práci tlumočníka by mu měly být vytvořeny dobré podmínky: měl by včas obdržet dostatečné podklady k práci (zejména jde-li o věci odborné), měl by být včas seznámen s důležitými okolnostmi jednání, v ideálním případě by měl mít možnost se seznámit i s prostředím.
Především simultánní tlumočení patří k duševně nejnamáhavějším činnostem vůbec, tlumočnící by se proto měli při tlumočení pravidelně střídat (přibližně po 20 minutách), místnost by měla být dobře větrána a osvětlena a měli by mít i dobrý vizuální kontakt s řečníky i posluchači.
Tlumočení je vyučováno buďto na specializovaných translatologických katedrách, na jednotlivých filologických oborech (germanistika, romanistika), případně si příslušné instituce můžou tlumočníky vychovávat sami.
