Tempo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tempo určuje v hudbě rychlost pohybu v čase. Každá skladba má své tempo, které se v notovém záznamu vyznačuje buď příslušným názvem nebo číslicemi, představujícími počet dobových jednotek (čtvrťových not) za minutu.

Číselné označení se provádí v notovém záznamu zápisem tzv. BPM (beats per minute), tedy (doslovně přeloženo) počtu úderů za minutu. Slovní označení tempa představují na rozdíl od číselného nikoli přesný počet dobových jednotek za minutu, ale jejich přibližné rozpětí. Základem, od kterého se odvozují, je tzv.“normální rychlost“, která odpovídá klidové rychlosti lidského tepu, tedy 60-90/min a představuje tedy orientačně střední tempo.

Změny tempa uvnitř skladby jsou na příslušném místě notového záznamu vyznačovány slovně.

Pro všechna slovní označení se užívá výhradně italského názvosloví.

Pomalá tempa :

Largo – zeširoka, zdlouhavě (40-60/min.). Od termínu largo jsou odvozena příbuzná tempa larghetto - zeširoka, zdlouhavě, ale méně než largo a více než adante (60-66/min.) a larghissimo - velmi zeširoka, co nejzdlouhavěji (pod 40/min.).
Adagio - zdlouha, zvolna, pohodlně
Lento – pomalu, rozvláčně
Grave - těžce

Střední tempa :

Andante – krokem, volně, ale nikoliv zdlouhavě. Příbuzným tempem je např. andante con moto - rychlejším krokem. Časové rozpětí pro základní označení je cca 76-108/min.
Allegretto – trochu rychleji
Allegro moderato – mírně rychle

Rychlá tempa :

Allegro – rychle; 120-168/min. Příbuzná tempa jsou allegro con brio - živě, allegro con moto – hybně, allegro molto – velmi rychle.
Presto – velmi rychle; 168-208. Nejrychlejším hudebním pohybem je prestissimo, v doslovném překladu „nejrychleji“.

Každé slovní označení tempa může mít v hudbě ještě jiný způsob užití. Běžně se tak pojmenovávají v některých útvarech, především sonátách, symfoniích, koncertech nebo komorních skladbách celé jednotlivé volné věty. Jako příklady mohou posloužit: Largo, druhá věta slavné Dvořákovy 9., tzv. Novosvětské symfonie (From The New World), Adagio ma non troppo z violoncellového koncertu stejného autora či Andante cantabile ze Smyčcového kvartetu č.1 D dur, Petra Iljiče Čajkovského.

Změny tempa :

Pro zrychlení užíváme nejčastěji pojmů accelerando nebo stringendo. Pro mírné zrychlení se používá přidání formulace poco a poco piú …., pro silné zrychlení termínu molto (molto accelerando).
Pro zpomalení jsou užívány nejčastěji termíny ritardando - postupné zpomalení a ritenuto – náhlé zpomalení.