Komorní hudba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Komorní hudba má název podle italského slova camera, znamenající místnost či pokoj. Komorní hudba byla totiž původně komponována pro malou společnost, která se scházela v komnatách zámků nebo v salónech, v soukromých zahradách a parcích. Většinou sama tato společnost komorní hudbu provozovala. Zlatým věkem komorní hudby bylo 18. století, ale pěstovala se bohatě i v 19. století. Ve 20. století se obliba podobného způsobu pěstování hudby velmi snížila, ale jako hudební forma plně přetrvala, včetně provozování na veřejných koncertech. Stala se významnou součástí skladatelské tvorby a vytvářely a vytvářejí se pro ni významné profesionální soubory, např. v Česku České kvarteto, České dechové kvinteto, apod.

[editovat] Typy komorní hudby podle počtu a použití nástrojů

• Sólová skladba - pro jeden nástroj nebo pro jeden nástroj hlavní a druhý doprovázející. Příklady: Johann Sebastian Bach: Chaconna d-moll pro sólové housle, Ludwig van Beethoven: houslové sonáty s klavírním doprovodem.

• Duo - pro dva samostatně vedené, skladebně rovnocenné nástroje. Krásným příkladem takové skladby je Smetanovo duo Z domoviny.

• Trio - skladba pro tři nástroje, nejčastěji smyčcové nebo jejich kombinace s klavírem (např. housle, violoncello, klavír). Příklady: Antonín Dvořák: Trio pro dvoje housle a violu, Bedřicha Smetana: Trio g-moll (housle, violoncello, klavír).

• Kvartet - skladba pro čtyři nástroje. Nejčastěji bývá smyčcový v klasickém obsazení: dvoje housle, viola, violoncello, dále klavírní (tři smyčcové nástroje a klavír) nebo komponovaný pro nejrůznější kombinace smyčcových i dechových nástrojů. Příklady: smyčcového kvartetu si můžete vybrat z tvorby Leoše Janáčka (Smyčcový kvartet č. 1 a 2), Antonína Dvořáka (např. Smyčcový kvartet F dur „Americký“, op.96) či ze série Bartókových kvaretů. Dvořák napsal i klavírní kvartet (Klavírní kvartet, op. 87). Jako příklad kvartetů odvážných kombinací poslouží Kvartet pro klavír, lesní roh, violoncello a tambura piccolo Bohuslava Martinů.

• Kvintet - skladba pro pět nástrojů. Nejčastěji jde o spojení čtyř strunných nástrojů s klavírem (Antonín Dvořák, op. 81) nebo jsou v něm zastoupeny pouze nástroje smyčcové (Ludwig van Beethoven, op. 29) či dechové (Bohuslav Martinů: Kvintet pro dechové nástroje).

• Sextet - skladba pro šest nástrojů. Jeho klasické obsazení je následující: dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella. Různá jsou sexteta dechová: například Sextet op. 48 Antonína Dvořáka, dechový sextet Mládí Leoše Janáčka nebo Sextet pro dechy a klavír Bohuslava Martinů.

• Septet (septuor) - skladba pro sedm nástrojů. Většinou se kombinují nástroje smyčcové s dechovými (Ludwig van Beethoven: Septuor, op. 20).

• Oktet - skladba pro osm nástrojů, většinou v kombinaci dechových a smyčcových (Antonín Dvořák: Serenáda, op. 22 pro klavír, dvoje housle, violu, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh).

• Nonet - skladba pro devět nástrojů. První skladbu tohoto typu (pro housle, violu, violoncello, kontrabas, flétnu, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh) napsal Louis Spohr a dlouho byla jediná. Teprve vytvoření Českého noneta dalo podnět ke vzniku bohaté nonetové literatury. V Česku je nejznámější Fantazie na staročeské chorály pro noneto od Otakara Jeremiáše.

• Skladby pro početnější skupiny nástrojů, kde jsou některé nástroje zastoupeny několikrát, ale ne zase tak mnohonásobně jako ve velkých skladbách symfonických. Tyto komorní skladby většinou nemají svá jména podle nástrojového obsazení. Známe je nejčastěji jako suity, serenády, divertimenta, kasace a sinfonie barokního a raně klasicistního období.

V moderní komorní hudbě najdeme skladby nejrůznějších nástrojových kombinací.

[editovat] Typy souborů

Soubory, které komorní hudbu provozují, se jmenují: duo, trio, kvarteto, kvinteto, sexteto, septeto, okteto, noneto a komorní ansámbl či komorní orchestr. V České republice je mnoho světově proslulých komorních souborů, např. Pražské strunné duo, Sukovo trio, Kvarteto hlavního města Prahy, Pražské dechové kvinteto, Sexteto českých filharmoniků, Pražský komorní orchestr, ve světě potom např. Emerson String Quartet, Kronos Quartet. Septeta a okteta jako profesionální soubory většinou ani v Česku, ani ve světě neexistují. K provedení skladeb tohoto typu se umělci sdružují příležitostně. Vyjímku tvoří naše České noneto, které jako profesionální soubor existuje již přes půl století.

[editovat] Příklady z diskografie

• Louis Spohr: Nonet in F, op. 31, Octet in E, op. 32, České noneto, CD 2001
• Béla Bartók: The 6 String Quartets - Emerson String Quartet
• Antonín Dvořák: Trio in E minor „Dumky“ for violin, Cello and Piano No. 4, Op. 90, Leoš Janáček: Fairy Tale for Cello and Piano, Sonata for Violin and Piano, Josef Suk: Elegy for Violin, Cello and Piano, Op. 23, Dresdner Klaviertrio, CD
• Antonín Dvořák: Sonatina for Violin and Piano in G major, Op. 100, Leoš Janáček: Sonata for Violin and Piano, Johannes Brahms: Sonata for Violin and Piano No. 3 in D minor, Op. 108, Ludwig van Beethoven: Sonata for Violin and Piano No. 10 in G major, Op. 96, Josef Suk - housle, Rudolf Firkušný - klavír, CD
• Ludwig van Beethoven: String quartet No. 1 F Dur, Op. 18/1, String Quartet No. 2 G major, Op. 18/2, Taneyev Quartet, CD)