Talcott Parsons
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Talcott Parsons (13. prosince 1902 – 8. května 1979) byl americký sociolog, čelní představitel strukturálního funkcionalismu.
Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ (pattern variables), AGIL paradigmatu a individuálního aktu.
Obsah |
[editovat] Život
Parsons působil na Harvardské univerzitě v letech 1927–1973. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů (Harvard's Department of Social Relations) – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem.
Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky.
[editovat] Parsonsovy sociologické koncepty
[editovat] Teorie akce
Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii akce“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, umyslné (účelné) a má symbolický rozměr.
Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl.
[editovat] Parsonsův metodický postup
Parsonsův metodický postup je předem zformulován a po té „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ (Weberovy ideální typy) a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizace“ zahrnující matematizaci, strukturální a funkcionální analýzu, systémový přístup, kybernetiku apod.
[editovat] AGIL
Parsonova pozdní práce byla zaměřena na novou teoretickou syntézu čtyř funkcí společných (jak tvrdil) všem systémům akcí – od behavioralních po kulturní a skupině symbolických médií která umožňují jejich vzájemnou komunikaci. Jeho pokus strukturovat svět akcí podle těchto čtyř konceptů byl pro mnoho amerických sociologů, kteří inklinovali více k empirickým přístupům, nepřijatelný.
[editovat] Glosa
Parsons užíval slova „gloss“ k popsání toho, jak může myšlení vytvářet realitu. Jak vysvětlil Carlos Castaneda, „Glosa je úplný systém vnímání a jazyka… Musíme však být silní abychom tímto způsobem sestavili svět. Dítě poznává svět s pár předpoklady dokud není dost silné, aby vidělo věci způsobem, který odpovídá obecně přijatému vysvětlení. Svět je pouze (přijatou) dohodou.“ Studie prokázaly, že náš mozek „filtruje“ informace přijaté našimi smysly. Tato „filtrace“ je nevědomě vytvářena a určována biologicky, kulturními konstrukty včetně jazyka, osobní zkušenosti, sytémem víry (přesvědčením) a dalšími. Různé kultury vytvářejí různé glosy, všechny nazývané skutečností – realitou. Neschopnost rozpoznávat glosy pak může být vysvětlením toho, co se děje při střetu kultur.
[editovat] Význam T. Parsonse ve světové sociologii
Talcott Parsons byl mnoho let nejznámějším sociologem ve Spojených státech amerických. Jeho práce významě ovlivnila především 50. a 60. léta 20. století v Americe, ale postupem času začala ustupovat do pozadí. V současné době se zabývá myšlenkami T. Parsonse z pohledu „neofunkcionalizmu“ Jeffrey Alexander z univerzity Yale.
[editovat] Hlavní díla
- The Structure of Social Action (1937)
- The Social System (1951)
- Structure and Process in Modern Societies (1960)
- Sociological Theory and Modern Society (1968)
- Politics and Social Structure (1969)
[editovat] Externí odkazy
- [1]T. Parsons - Metoda strukturálně funkcionální analýzy typů tvořících sled evoluce
