Stendhal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stendhal

Stendhal [Standal i Stendal] vlastním jménem Henri Marie Beyle (23. leden 1783 – 23. březen 1842), byl francouzský spisovatel, představitel kritického realismu romantismu.

Stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám - než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.

[editovat] Život

Pseudonym Stendhal použil Henry Beyle poprvé ve spisu Dějiny malířství v Itálii v roce 1817; inspiroval se názvem německého města, rodiště historika umění Wickelmanna. Henry Beyle se narodil v zámožné měšťácké rodině v Grenoblu a dostalo se mu dobrého vzdělání, stal se známou postavou pařížských diskuzních salonů, s napoleonskou armádou se zúčastnil ruského tažení a zažil Napoleonovu porážku u Moskvy. Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho dílech. Bez zájmu vyšla jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce, De l'Amour, 1822. Koncem dvacátých let začíná psát Stendhal romány, z nichž prvním je Armance aneb několik scén z Pařížského salonu, Armance, ou quelque scenes d'un salon de Paris, 1827, po něm následuje asi nejslavnější dílo Červený a černý, Le Rouge et le Noir 1830. Po červencové revoluci je Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do papežského státu Civitaveccia. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány Lucien Leuwen 1832-1835 a autobiografické dílo Život Henri Brularda, Vie de Henri Brulard, 1836. Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská, La Chartreuse de Parme, 1839 a nedokončený román Lamiela, 1840. Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842.

[editovat] Dílo

Červená a černá – (někdy se používá Červený a černý), červená je barva republiky, hrdinství, černá je barva církve. Jedná se o příběh ctižádostivého mladíka, Juliána Sorela, z řemeslnické rodiny. Ten se touží prosadit za každou cenu, pomocí přetvářky a pokrytectví, získá si tak postavení ve vážené pařížské rodině. V touze po postavení se pokusí o vraždu, ale ta se mu nezdaří. Je postaven před soud, společnost mu nabízí pomoc, ale on jí opovrhuje a tak končí na popravišti.
Kartouza parmská (věznice) – Hlavní hrdina je mladý šlechtic Fabricio, velký obdivovatel Napoleona, který se vrací po bitvě u Waterloo.
Život Henryho Brularda - Autobiografické dílo