Seismologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

šíření objemových (nahoře) a povrchových (dole) seismických vln

Seismologie (z řeckého σεισμως seismos zemětřesení + λόγος logos slovo, řád, nauka) je obor geofyziky, který se věnuje studiu zemětřesení a procesů spojených se šířením seismických vln skrze Zemi či jinými objekty (např. Měsícem v rámci program programu Apollo). Příbuzný obor je paleoseismologie, která se snaží rekonstruovat nezaznamenaná historická zemětřesení.

Zemětřesení, ale i jiné pohyby Země, vyvolávají různé typy seismických vln, které se šíří hmotou. Prostředí, kterým se šíří je ale zároveň ovlivňuje, stejně jako se ohýbá a šíří světlo, a seismologie ze záznamů seismometrů dokáže zpětně určovat, jakým prostředím se vlny šířily. Díky tomu byli seismologové v minulosti schopni poměrně přesně určit radiální stavbu Země (dnes jsou pomocí seismické tomografie schopni rekonstruovat i 3D stavbu Země do určitého rozlišení). V lokálním měřítku lze využít i umělých otřesů (bucharů či explozí) k průzkumu malé části zemské kůry například v naftové prospekci i k odhalení skrytých geologických struktur (podobně byl objeven kráter Chicxulub v oblasti Mexického zálivu, při jehož vzniku mohli být vyhubeni dinosauři). Seismologická měření mohou také prokázat případné jaderné testy včetně těch podzemních.

[editovat] Předpověď zemětřesení

Hlavní článek: Předpověď zemětřesení

Většina seismologů hodnotí velmi skepticky současné pokusy některých vědců o předpověď zemětřesení, někteří se domnívají, že taková předpověď není z principu možná kvůli chaotickému charakteru celého procesu. Tento problem se dá částečně obejít, pokud se na využije buď dlouhodobý nebo naopak výrazně krátkodobý přístup – běžně jsou vytvářeny mapy seismického ohrožení (v dlouhodobé perspektivě) a naopak existují projekty jakési včasné výstrahy, které jsou schopny během několika vteřin po prvním otřesu určit pro specifickou lokalitu sílu a směr následných dotřesů.

[editovat] Nové trendy v seismologii

Díky dokonalé technice jsme schopni vyslat k našemu Slunci automatické sondy, které dokáží citlivě snímkovat jeho povrch a zprostředkovat nám informace o seismických dějích v něm vyvolaných energetickými erupcemi. Tato metoda studia stavby a dynamiky hvězd se nazývá helioseismologie.

Kromě pokračujících výzkumů v dnes jich tradičních oblastech (seismická tomografie, vlastní kmity ad.) v posledních letech dochází k propojení seismologie s fyzikou ionosféry, která reaguje na přenos seismické energie z povrchu Země a oceánů na atmosféru. To by v budoucnu mělo umožnit seismologii z družic na oběžné dráze kolem naší planety a potenciálně i seismologii jiných planet s hustou atmosférou (Venuše).

[editovat] Přelomová data v seismologii

1906 – objev zemského jádra Oldhamem ze zpoždění seismických vln ve velkých epicentrálních vzdálenostech
1909 – zjistil Chorvat Mohorovičić nárůst seismických rychlostí v malých hloubkách, tj. rozhraní mezí kůrou a pláštěm (MOHO)
1912 – ze šířky tzv. seismického stínu určil Guttenberg mocnost zemského pláště
1935 – se slabých P-vln pozorovaných v zóně stínu objevila Lehmannová vnitřní jádro
1960 – během chilského zemětřesení pozorováno poprvé spektrum vlastních kmitů Země
1981 – model PREM Dziewonskiho a Andersona velmi přesně popisuje detailní 1D strukturu Země
1984 – první použitelné tomografické modely 3D struktury Země