Sanace (Polsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sanace (polsky sanacja, z latiny sanatio - uzdravení) je hovorové označení vládnoucího tábora stoupenců Józefa Piłsudského (v polštině piłsudczycy, pilsudčíci) v letech 1926-1939. Vznikla v souvislosti s heslem hlásaným Józefem Piłsudskim „morální sanace“ veřejného života v Polsku v době přípravy a následně květnového převratu v roce 1926.

Hlavní politickou organizací sanace byl Nestranický blok spolupráce s vládou (Bezpartyjny Blok Współpracy z Rządem, 1928-1935). Sanace zavedla autoritativní režim, potlačovala komunismus, hlásala teze o krizi demokracie, nutnosti vlády silné ruky a likvidace opozičních stran (pilsudčíkovští politici v nich vytvářeli skupiny působící rozkol). Toto úsilí se částečně projevilo v Dubnové ústavě (Konstytucja kwietniowa) z roku 1935.

Po roce 1935 se v sanačním táboře začaly objevovat rozdíly. V letech 1935-1937 vznikla a vyvinula se tzv. sanační levice inklinující ke spolupráci s opozičními stranami. Tzv. hradní skupina okolo prezidenta I. Moścického konkurovala křídlu vrchního velitele E. Rydza-Śmigłého a Tábora národního sjednocení (Obóz Zjednoczenia Narodowego, OZN) reprezentující nacionalistické a totalitní tendence.

Porážka v září 1939 ukončila vládu sanace, ale její představitelé si během druhé světové války udrželi značný vliv v exilové vládě.