Rurik
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rurik, (v ruských pramenech Рюрик), † 878/879, byl legendárním zakladatelem nejstarší ruské panovnické dynastie Rurikovců, švédský Varjag, od roku 862 vládce Novgorodu. Informace o něm pocházejí z jediného zdroje, nejstaršího ruského letopisu, známého pod názvem Povest vremennych let. Skandinávské prameny o něm mlčí.
[editovat] Vyprávění o pozvání knížat
V pasáži nazvané Vyprávění o pozvání knížat se v Povesti vremennych let líčí, jak kmeny, žijící na severu Ruska, vyhnaly za moře Varjagy, kteří od nich vybírali daň. Poté si začaly vládnout samy, ale neměly zákony a začaly mezi sebou bojovat. Proto se rozhodly zvolit si knížete, který by jim vládl a rozhodoval jejich spory. Vydaly se proto za moře k Varjagům a pozvaly je, aby k nim přišli vládnout. "I vydali se s nimi tři bratři se svými rody, přišli ke Slovanům. Nejstarší Rurik se usadil v Novgorodu, druhý Sineus v Běloozeru a třetí Truvor v Izborsku. Od těchto Varjagů přešlo jméno - Ruská země ... Za dva roky zemřeli Sineus a jeho bratr Truvor. Celou zemi ovládl samotný Rurik a počal děliti města mezi své muže - tomu Polock, jinému Rostov, třetímu Běloozero. Varjagové v těchto městech byli cizinci, neboť podobně jako v Novgorodě bylo původní obyvatelstvo slovanské, v polocku Kriviči, V Rostovu Merové, v Běloozeru Vesové, v Muromu Muronové, ale Rurik nad nimi všemi vládl."
[editovat] Historikové o Rurikovi
Starší generace historiků, především tzv. normanisté, považovali Rurika za zakladatele ruského státu a jeho panovnické dynastie. Přestože Pověst vremennych let představuje zásadní pramen informací k osobě Rurika, nelze její vyprávění brát doslova, neboť její autor žil dvěstě let po popisovaných událostech. Rekonstruovat, co se skutečně událo, je obtížné nejen kvůli nedostatku informací a naprostou absenci soudobých pramenů - problém je navíc zatížen sporem o normanskou teorii.
Přestože někteří historici dospěli k názoru, že Rurik není autentickou historickou postavou (patřil mezi ně i dánský normanista A. Stender - Peterson, který žil v polovině minulého století), dnes se o jeho existenci již nepochybuje. Rurik patřil nepochybně mezi Varjagy, švédské vikingy, kteří přicházeli do východní Evropy za obchodem a k tomuto účelu si budovali podél dlouhých obchodních cest opevněné základny. Mezi nejstarší a nejznámější patřil Aldeigiuborg - Stará Ladoga, kde se Rurik původně usadil. Později se Varjagové zmocnili v některých starých slovanských centrech zmocnili vlády a začali vybírat od místních obyvatel tribut v naturáliích, které byly následně využívány jako zboží v dálkovém obchodu.
Zda byl Rurik do Novgorodu skutečně pozván (ovšem ne ze zámoří, ale z nedaleké Ladogy), nelze dokázat. Je možné, že ho sem pozvala jedna ze znepřátelených skupin místních velmožů, a poté, co přispěl k jejímnu vítězství mu nabídla podíl na vládě. Nebo si poté, co zvítězil, moc nad Novgorodem sám usurpoval. Je však možné i to, že přišel nezván, aby využil místních rozbrojů k vlastnímu prospěchu.
Po Rurikově smrti ovládl severoruská centra podle Povesti vremennych let další varjažský bojovník Oleg, snad Rurikův příbuzný, který měl vykonávat regentskou vládu za jeho údajného syna Igora.
