Reverzní osmóza
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Reverzní osmóza je proces, který dovoluje transport rozpouštědla membránou, zatímco rozpuštěné soli a nízkomolekulární složky zachycuje. Proces je založen na aplikaci vnějšího tlaku ze strany koncentrovanějšího roztoku, což způsobí obrácení přirozeného jevu osmózy.
Membrána musí být propustná pro rozpouštědlo, nikoliv však pro rozpuštěné látky. Osmotický tlak systému odpovídá ustálenému rozdílu hladin na obou stranách membrány. Pokud bude tlak na straně rozpuštěné látky větší než tlak osmotický, dojde k obrácení osmotického jevu a membránou budou určité složky rozpouštědla procházet a určité se budou zakoncentrovávat před ní. Dojde k rozdělení vstupního proudu na permeát a koncentrát.
Reverzní osmóza se využívá především při přípravě pitné vody například z vody mořské. Aby bylo dosaženo ekonomicky výhodného provozu, pracuje se běžně při tlacích 5 - 8 MPa. Reverzní osmóza je též využívána v akvaristice k úpravě vody pro některé druhy ryb.
