Renesanční tance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Renesanční tance jsou tradičně řazeny do velké skupiny historických tanců.

Tance, které se objevily v renesanci jsou první historické tance, které byly podrobně popsány, takže jsou o nich známy veškeré podrobnosti o způsobu a příležitostech při jakých byly tančeny.

První takovýto dochovaný detailní taneční návod pochází z roku 1450 a 1455 a byl zapsán v Itálii. Další „návody“ se poměrně brzy objevily v Anglii a Francii, později se rozšířily i do jiných zemí. Tyto a především trochu pozdější taneční návody nám umožňují lépe pochopit renesanční společenské aktivity což vzhledem k důležitému postavení tance v tomto období, nám umožňuje lépe pochopit myšlení a chování tehdejších lidí. Je důležité si uvědomovat, že tyto taneční „návody“ obsahují zpravidla tance z vyšší společnosti o tom co tančili prostí lidé neexistují spolehlivé zprávy.

Tance v těchto „manuálech“ jsou velice rozmanité, lze říci obsahují celou škálu tanců. Nalezne zde příklady pomalých řadových a krokových tanců (basse danse, padovana) až k rychlým tancům (galliard).

Přestože již v renesanci existovala řada tanců které nebyly založeny na řadovém tančení, pomocí úklon, staly se prave tyto tance symbolem teto doby. Vznikl i párový tanec, jednalo se o formu galliardu, která se jmenovala lavolta, tento tanec obsahoval i „důvěrné držení“ mezi mužem a ženou, při kterém docházelo ke zvednutí ženy do vzduchu, přičemž pár udělal 3/4 otočky. Tento tanec byl oblíbený anglickou královnou Alžbětou I. Zajímavé je, že církev tento tanec odsuzovala jako nemravný a byl považován za příčinu rozvodů a těhotenství.