Pražská potrubní pošta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pražská potrubní pošta je dnes již jediný dochovaný systém městské potrubní pošty na světě. Ničivé povodně v roce 2002 ji bohužel vyřadily z provozu.
Systém patří Českému telekomu, který ho postupně opravuje a konzervuje, ale velmi omezený příliv finančních prostředků zatím bohužel neumožnil tuto celosvětově ojedinělou technickou raritu alespoň částečně znova zprovoznit.
Obsah |
[editovat] Historie
První městská potrubní pošta byla vybudována v Londýně v roce 1853 na základě vynálezů Denise Papina (1647 - 1714). Následovala další Evropská města v pořadí Vídeň, Berlín a Paříž.
- Pražská potrubní pošta byla pro veřejnost zprovozněna 4. března 1899. První trasa byla vybudována sice již v roce 1887, ale zpočátku sloužila jen pro vnitřní účely. Vedla tehdy z hlavní pošty v Jindřišské ulici na poštovní úřad na Malém rynku (dnešní Malé Náměstí) na Starém městě v jednom z domů firmy V. J. Rott (rohový dům Malé náměstí / Linhartská, vedle domu dnes zvaného „U Rotta“). Později byla tato trasa prodloužena až na Pražský hrad takže měřila přes 5 km. Systém měl hlavní využití zejména pro posílání telegramů.
- Hlavní rozvoj sítě ovšem nastal až v letech hospodářského rozkvětu 1927 - 1932. Tehdy vznikly další trasy a v plném rozmachu byly systémem transportovány desítky tisíc pouzder měsíčně.
- Až v roce 1945 byly staženy speciální modré schránky sloužící do té doby široké veřejnosti speciálně pro zásilky posílané tímto systémem. Za druhé světové války sehrála potrubní pošta důležitou úlohu při zásobování obléhané budovy rozhlasu.
- Ještě v 90. letech 20. století bylo systémem přepravováno kolem 9 tisíc pouzder měsíčně. Provoz postupně slábl, a ničivé povodně v roce 2002 za jeho fungováním udělaly bohužel (doufejme že pouze prozatímní) tečku.
[editovat] Použitá technologie
[editovat] Potrubí
Trasy potrubní pošty jsou vytvořeny z ocelových trubek o vnitřní světlosti 65 mm a tloušťce stěn 2,5 až 3 mm. Trubky jsou spojovány těsnými nátrubky dlouhými 14 cm zaručujícími přesnou souosost spoje, a po svaření i jeho dokonalou vzduchotěsnost. Aby se zabránilo bludným proudům, které zvyšují korozi materiálu, jsou na některých místech mezi trubky také vkládány keramické izolátory. Z vnější strany jsou trubky kladené do země chráněny asfaltovou skleněnou tkaninou, která je na ně namotána za tepla a je zatřena horkým asfaltem. Potrubí je v zemi uloženo zpravidla pod pražskými chodníky ve hloubce 80 - 120 cm pod povrchem. Uvnitř budov a v pražské kolektorové síti jsou trubku opatřeny pouze antikorozními nátěry.
Radiusy oblouků v zemi jsou velké minimálně 250 cm, obvykle se ale používají 300 cm. Uvnitř budov je minimální povolený rádius 200 cm. Oblouky se vytvářejí ze speciálních žíhaných trubek pomocí ohýbačky zastudena zkonstruované speciálně pro tento účel.
Spolu s potrubím se klade i signalizační kabel, kterým se zajišťuje komunikace s prvky po trase.
Jednotlivé úseky tras jsou opatřeny tzv. revizními studnami (šachtami). V nich je možno potrubí otevřít a zjistit místo poruchy nebo odtud pomoci vyjmout na trati uvízlé pouzdro. To se dá udělat vyražením těžším pouzdrem poslaným na místo závady pomocí tlaku až 30 Atm.
[editovat] Transportní pouzdra
Trubkami cestují hliníková pouzdra vyrobená z trubek o vnějším průměru 48 mm a délce 200 mm. Na zadní straně je trubka opatřena plastovým kroužkem zamezujícím tření hliníku o stěny potrubí a vějířkem z měkkého plastu, který těsní pouzdro v potrubí. Na přední straně je plastové snímatelné víčko. Průměr zadního kroužku a předního víčka je 57 mm. Zbývajících 8 mm do vnitřní světlosti potrubí utěsňuje jen zmíněný vějířek, takže poudra dokonale těsní a přitom vykazují pouze velmi malé tření.
[editovat] Pohonné jednotky
Každá trať potrubní pošty je vybavena vlastním pohonným agregátem, který je tvořen dmychadlem poháněným elektromotorem. Jedno dmychadlo obsouží maximálně 3 km úsek trasy, takže na delších trasách musí být vloženo několik dmychadel.
Dmychadlo musí umět reverzaci chodu a vytvářet tak do potrubí buďto přetlak nebo naopak podtlak. Dmychadla jsou k potrubí připojena T-články. Z obou stran je v potrubí ve vhodné vzdálenosti před T-článkem umístěn kontakt spínaný projíždějícím pouzdrem.
Dmychadlo je nejprve v režimu sání, takže pouzdro nasává směrem k T-článku. Před jeho dosažením ovšem pouzdro sepne kontakt, který provede reverzaci dmychadla. Mezitím pouzdro sojí setrvačností projede kolem T-článku. V momentě, kdy je za ním, působí na něj v tu chvíli již reverzované dmychadlo naopak přetlakem.
Starší dmychadla byla lopatková (excentricky umístěná rotující lopatka ve válci o výšce 300 mm). Novější dmychadla používají rotující píst.
[editovat] Zásilky
Do pouzder se vejdou zásilky až o průměru 5 cm a maximální délce 30 cm. Jejich hmotnost může být do 3 kg. Zpravidla se jednalo o stočené ruličky blanketů s telegramy, ale bylo možno přepravovat vpodstatě jakékoliv zásilky do daných maximálních rozměrů a hmotnosti. Pochopitelně nemohly obsahovat nebezpečné látky, které by mohly poničit potrubí. Na druhou stranu rychlost pouzder se dala regulovat, takže například křehká zásilka se mohla poslat i velmi šetrným způsobem.
[editovat] Trasy a stanice
Síť pražské potrubní pošty sestává z pěti hvězdicovitě uspořádaných hlavních tras vybavených vyhýbkami a koncentrátory a z tzv. účastnických spojů. Celková délka tras je cca 55 km. Na některých velmi frekventovaných úsecích je potrubí dvourourové (oddělené směry), ale většina tras je pouze jednorourová a směr zásilky se určuje správným směrem chodu kompresorů. Hlavní trasy spojují následující poštovní úřady:
- ústředna Jindřišská - Praha 2, Praha 3, Praha 10
- ústředna Jindřišská - Praha 1, Praha 2
- ústředna Jindřišská - Praha 5
- ústředna Jindřišská - Praha 6
- ústředna Jindřišská - Praha 7
Účastnických spojů bylo 16, ale do dnešních dnů se jich zachovalo pouze 7. Po celé Praze tak do dneška zůstalo 24 stanic potrubní pošty.
Potrubí také na třech mostech (Hlávkův most, Mánesův most a Most Legií) překračuje Vltavu.
[editovat] Centrála
Místo kam se sbíhaly všechny trasy se nachází v budově hlavní pošty v . Zde se jednak vedla přesná evidence všech zásilek a jednak zde bylo prováděno řízení a monitorování celého systému. Také zde docházelo k přeposílání zásilek mezi jednotlivými trasami. Zásilky byly v takovém případě prostě obsluhou ručně přeloženy z kapsy kam přišly do vstupu další trasy pro následné odeslání (samozřejmě to bylo doprovázeno přesnou evidencí).
Okamžitý stav trasy indikovala signální světla na příslušné hlavě. Na trasu se mohlo poslat až 10 zásilek v intervalu 30 sekund za sebou. V praxi se ovšem takové množství zásilek obvykle nepoužívalo.
Na trasách s výhybkami musely být zásilky seřazeny do předem určeného pořadí. Výhybky bylo totiž možno uvést do aktivního stavu z ústředny pouze před vlastním započetím posílání pouzder. První pouzdro bylo danou výhybkou odbočeno, ale po jeho projetí se výhybka sama vrátila do neutrální polohy, takže další pouzdra již projížděla bez odbočení. Proto pouzdro, které mělo odbočovat muselo být ve várce zařazeno na první pozici.
