Polská armáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Polská armáda (polsky: Wojsko Polskie, zkratka WP) je jméno ozbrojeného sboru Polska. Tento název užívá již od 19. století. Od roku 1999 je polská armáda součástí spojeneckých sil NATO.

Polská armáda se dělí na:

pozemní síly (Wojsko Lądowe)
letectvo (Siły Powietrzne)
vojenské námořnictvo (Marynarka Wojenna)

[editovat] Historie Polské armády

Po získáni nezávislosti v roce 1918 se začala budovat nová armáda. V té době byli polští vojáci rozděleni do několika armád. Ve Francii byla tzv. Modrá armáda které velel gen. Józef Haller. Na formování polské armády měl velký vliv Józef Piłsudski, který byl náčelníkem státu. Po získání nezávislosti byli jedním z důležitých témat hranice nového státu, proto měla polská armáda významné postavení. V roce 1920 došlo k obsazení Vilna, které provedl gen Lucjan Żeligowski. Po Rusko-polské válce byl Sovětský svaz i nadále považován za hlavního nepřítele Polska. Polsko proto uzavřelo obrannou alianci s Rumunskem proti SSSR.

V roce 1939 bylo Polsko přepadeno Německem – tím začala druhá světová válka. Poláci měli malé letectvo, které se nemohlo měřit s Luftwaffe, nedostatek tanků a jejich vojenská doktrína byla zaměřena na ofenzivní pojetí války, k dalším problémům patřila nedokončená mobilizace nebo nedostatečná protivzdušná obrana, a proto Němci zvítězili. Vrchním velitelem armády byl maršál Edward Rydz-Śmigły. Dalším problémem byla sovětská okupace východních částí státu, která začala dne 17. září 1939 s odůvodněním, že polský stát přestal existovat. Dne 28. září se vzdala Varšava a Poláci podepsali kapitulaci. Přesto ještě pokračavala malá část jednotek v odporu až do října. Po pádu Polska se část vojáků dostala přes Rumunsko do Francie, kde se začali formovat nové jednotky. V exilu měl měl významné postavení gen. Władysław Sikorski který byl ministrem obrany a zárověn vrchním velitelem polské armády. Po přepadení Norska nacistickým Německem v dubnu 1940, přišli na pomoc Norům, vedle Britů a Francouzů také polští vojáci. Po pádu Francie se polští vojáci přesunuli do Velké Británie. Výraznou změnou pro Polsko bylo přepadení Sovětského svazu Německem dne 22. června 1941. V Sovětském svazu bylo mnoho Poláků internovaných po okupaci východních území. V roce 1940 došlo k masakru v Katyni kdy členové NKVD povraždili asi 15 tisíc polských důstojníků. Když v roce 1943 zveřejnila německá armáda nálezy, tak je Sovětský režim popřel. Polská exilová vláda požadovala vyšetřování což vedlo k rostřžce mezi Exilovou vládou v Londýně a Moskvou.