Parašutismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Parašutismus je novodobý outdorový adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z volného pádu, následného letu na otevřeném padáku a přistání.

Obsah

1 Historie parašutismu
2 Popis seskoku
3 Bezpečnost
4 Sportovní disciplíny
5 Vnější odkazy

[editovat] Historie parašutismu

První pokusy o zbrždění a přežití volného pádu jsou spojeny s vynálezem horkovzdušného balónu (André-Jacques Garnerin, 1797), prakticky se úspěšné pokusy (z hlediska přežití parašutisty) datují teprve z období na začátku 20. století. Požadavky praxe na prakticky využitelný padák zesílily v okamžiku rozšíření motorového létání ve dvacátých letech 20. století. V tomto období slovenský vynálezce Štefan Banič nechal patentovat svůj upravený model padáku - U.S. Patent číslo 1,108,484. Po druhé světové válce - ve které se parašutismus stal běžným nástrojem nejen při záchraně sestřelených letců, ale také prostředkem dopravy zásob a vojska do týlu nepřítele - se zásluhou vyřazených vojenských parašutistů, kteří si tuto činnost v armádě oblíbili, stává z parašutismu civilní sport. V současné době je parašutismus provozován celosvětově, většího rozšíření však dosahuje v hospodářsky rozvinutých zemích, kde vyšší kupní síla obyvatelstva umožňuje překonat poměrně vysoké náklady na jeho provozování. V posledních letech se prudce zvyšuje obliba tandemového seskoku, který může spolu se zkušeným instruktorem absolvovat i absolutní amatér bez jakéhokoli tréningu, který se pomocí postroje připne k parašutistovi. Cena těchto „seskoků na zakázku“ se pohybuje okolo 3 500 Kč. Zájemci o samostatný seskok musí absolvovat základní výcvik v rozsahu cca. 10 hodin.

[editovat] Popis seskoku

Při seskoku je parašutista vybaven padákovým kompletem, který sestává z hlavního a záložního padáku a postroje. Hlavní padák je zpravidla typu křídlo (umožňuje lépe manévrovat v průběhu letu), záložní padák bývá rovněž křídlo, u studentských kompletů může být i kulatý. Dále k vybavení parašutisty patří výškoměr, helma, nůž a pevná kotníková obuv. Výsadek může probíhat ve výškách od 900 do 4 000 metrů nad úrovní terénu. Seskoky z vyšších výšek zpravidla vyžadují speciální výstroj, např. kyslíkové masky.

Stabilizační poloha tzv. "vlaštovka"

Výskok z letadla - je řízen velitelem výsadku. Letadlo při výsadku zpomalí na 250-120 km/h. aby usnadnil opuštění letadla. Po výskoku nastává volný pád, který trvá až do otevření vrchlíku. V prvních několika vteřinách po výskoku převažuje dopředná rychlost, teprve poté převáží gravitace. Stabilizace těla ve vzduchu se dosáhne výrazným prohnutím vzad - viz obrázek. V závislosti na výšce výsadku a výšce otevření může volný pád trvat téměř minutu.

Hlavní padák se otevírá pomocí malého výtažného padáčku, který vytáhne z postroje kontejner s hlavním padákem. Plné rozvinutí padáku trvá v ideálním případě cca. 3 sekundy, tedy necelých 100 výškových metrů.

Padák je zpravidla otevírán ve výšce okolo 1000 metrů, což dává v případě závady na hlavním padáku dostatek času k posouzení a řešení vzniklé situace. V případě neodstranitelnosti závady se situace řeší odhozením hlavního padáku a následným otevření padáku záložního. Tímto se parašutismus liší od paraglidingu, kde se záložní padák otevírá vedle padáku hlavního. Odhoz hlavního padáku je možný až do výšky cca 500 metrů nad zemí, potom už se rozhodně nedoporučuje.

Přistávání na padáku

Pro Přistání si parašutista vybírá vhodný volný a přehledný terén. Zásadně se přistává proti větru, čímž se zbrzdí dopředná rychlost padáku vzhledem k zemi. Ve výšce cca. 5 metrů parašutista začíná pomalu a plynule brzdit padák stahováním řídících šňůr. Přistává na zabržděném padáku. Přistání do vody, do lesních porostů, na budovy či dráty vysokého napětí je nebezpečné a vyžaduje speciální přistávací techniky. Po přistání parašutista opatrně sbalí padák, případně urychleně opustí prostor přistávací a vzletové dráhy, přistál-li na letišti.

[editovat] Bezpečnost

Současné padákové komplety již splňují náročné mezinárodní normy na bezpečnost a spolehlivost použitých materiálů a konstrukcí. Statistická pravděpodobnost závady na padáku se pohybuje v řádu promile (nutno doplnit o relevantní data). Většina úrazů se stává chybou pilota, přeceněním vlastních sil či podceněním okolních vlivů (především větrných podmínek a počasí). Většina padákových kompletů je navíc vybavena bezpečnostním zařízením AAD (Automatic Activation Device), které automaticky otevře záložní padák, pokud parašutista proletí cca. 300 metrů nad zemí vysokou pádovou rychlostí.

[editovat] Sportovní disciplíny

Parašutismus během své téměř padesátileté existence rozrostl do celé řady disciplin, z nichž některé ani nejsou provozovány výskokem z letadla.

Klasické parašutistické disciplíny:

přesnost přistání - hodnotí se nejpřesnější přistání
Pilotáž padáku - anglicky swooping
Big-Ways - koordinované seskoky velmi početných skupin
formace ve volném pádu - skupinové výskoky, akrobacie při volném pádu. Anglicky relative Work - RW
formace na otevřených padácích - anglicky Canopy Relative Work - CRW
Práce s kamerou
Skysurfing - „surfing“ během volného pádu. Seskok s boardem připevněným na nohy, využívá se odporu vzduchu při volném pádu.

Kategorie bez letadla

BASE jumping - Seskoky z výškových budov, vysílačů, mostů, skalisek - velmi riskantní
Paragliding - Sportovní odvětví vzdáleně příbuzné parašutismu.