Pampeliška lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pampeliška lékařská

pampeliška lékařská

Taxonomické zařazení

Nadříše:	jaderní (Eucaryota)
Říše:	rostliny (Plantae)
Podříše:	vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení:	krytosemenné (Magnoliophyta )
Třída:	vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Podtřída:	(Asteridae)
Řád:	hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď:	hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď:	(Cichoroideae)
Rod:	Pampeliška (Taraxacum)

Binomické jméno

Taraxacum officinale
auct. non Web., 1780

Pampeliška lékařská, (latinsky: Taraxacum officinale auct. non Wigg., někdy nesprávně uváděná také pod dříve užívaným názvem jako smetánka lékařská nebo např. Pampeliška obecná)

Pampeliška lékařská je ve skutečnosti rozsáhlý komplex mnoha klonálně se rozmnožujících druhů (tzv. apomiktických mikrospecií). Komplex v sobě zahrnuje morfologicky velice blízké druhy, které jsou přesto geneticky izolované díky apomixii. V kombinaci s vysokým počtem druhů je skupina pampelišky lékařské považována za taxonomicky jednu z nejobtížnějších skupin flóry střední Evropy. Z území České republiky je dosud známo přibližně 200 těchto mikrospecií. Druh Taraxacum officinale ve svém úzkém vymezení (postaveném na typu Leontodon taraxacum, který ze Švédska popsal Carl von Linne) na území ČR neroste a proto označení tohoto taxonomického komplexu jménem Taraxacum officinale je vědecky (nomenklatoricky) nesprávné. Správné označení skupiny je Taraxacum sect. Ruderalia. Nejhojnějšími zástupci této skupiny pampelišek na našem území jsou např. pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum Railons.), pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon Sonck et H. Øllg.) nebo pampeliška upravená (Taraxacum interveniens Hagl.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy roste také sexuální druh této skupiny, pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum van Soest), který je morfologický velmi variabilní.

[editovat] Popis

Pampeliška lékařská je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem.
Listy tvoří přízemní růžici.
Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až ze 200 jednotlivých jazykových květů.

Detail květního úboru

Pampeliška se zralými semeny

Kvete od dubna do srpna
Plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti.
Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny.

[editovat] Stanoviště

Louka s kvetoucími pampeliškami

Roste hojně na loukách, mezích, pastvinách a jako obtížný plevel v zahradách. Vyskytuje se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druh rostlin, tzn., že preferuje půdy bohaté na dusík.

[editovat] Areál rozšíření

Přirozeně roste v mírném pásmu severní polokoule (Evropa, Amerika, Asie) ve všech vegetačních stupních, převážně však v mezických biotopech. Různé druhy skupiny pampelišky lékařské byly zavlečeny více méně do všech oblastí světa, včetně tropů (např. Brazílie, Indonésie, Austrálie etc.).

[editovat] Využití

Pampeliška je významná léčivka. Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen – duben), listy (květen – září), nať s kořenem (březen – duben). Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Příznivě se projevuje při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči.

Je to také významná včelařská rostlina. V některých zemích se používá k přípravě bylinkových salátů nebo k výrobě vína.

[editovat] Obsahové látky

Zásobním cukrem je inulin, namísto u rostlin obvyklého škrobu, inulin je vhodnější pro diabetiky. Dále obsahuje mimo jiné hořčiny taraxacin a taraxasterin, třísloviny a fytoncidy.