Omezená funkce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mějme funkci f(x) s definičním oborem D.
Existuje-li číslo K, takové, že pro všechna 
platí 
, pak říkáme, že funkce f je shora ohraničená (omezená) v D. Existuje-li supremum oboru hodnot funkce f, pak také existuje číslo K, a funkce je tedy shora omezená.
Existuje-li číslo L, takové, že pro všechna platí 
, pak říkáme, že funkce f je zdola ohraničená (omezená) v D. Existuje-li infimum oboru hodnot funkce f, pak také existuje číslo L, a funkce je tedy omezená zdola.
Existuje-li číslo M, takové, že pro všechna platí 
, pak říkáme, že funkce f je ohraničená (omezená) v D. Funkce omezená je tedy omezená shora i zdola, přičemž
- M = max{ | K | , | L | }
Obor hodnot omezené funkce má infimum i supremum.
Pokud funkce není omezená zdola ani shora, pak je neohraničená (neomezená).
