Oldřich Nový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Oldřich Nový (7. srpna 1899 – 15. března 1983) byl český filmový a divadelní herec, režisér, skladatel, dramaturg a zpěvák.

Ke hraní jej přivedl převážně otec Antonín, který jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech a strýc Miloš Nový, jenž jej brával s sebou do Národního divadla, kde hrál.

Od roku 1918 dostal angažmá v divadle v Ostravě a o rok později odešel do Brna, kde se stal ředitelem tamní operety v Národním divadle. Jeho přínosem tomuto žánru bylo hlavně zinteligentnění děje, odstranění pozlátka a přiblížení divákovi ale zároveň zvýšení jeho umělecké hodnoty. Po patnácti leteh odsud pro neshody ve vedení a dramaturgování odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla. Zde byl celou válku až do roku 1944, kdy jej společně s jeho ženou Alicí odvezli do koncentráku. Důvodem byl její židovský původ a že se s ní Oldřich odmítl rozvést achránil ji celou válku.

Za okupace se však paradoxně i nejvíc prosadil ve filmu. Laškoval s ním již i v roce 1922 v němém filmu Přemysla Pražského Tajuplná kráska, ale od té doby se objevil jen v malých roličkách. Až 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristián. To byl jeho nejúspěšnější film. Následovalo mnoho hudebních komedií, které obvykle od hloupého scénáře zachraňoval svým skvělým herectvím.

Po válce jej politický režim umělecky zničil. Jeho milovanou operetu označil za buržoazní přežitek a zakázal i filmovou tvorbu, jež není v duchu se socialistickým realismem (budovatelství). Největší poválečný filmový úspěch přišel s rolí René Skalského v parodii na romantický žánr Pytlákova schovanka. Dále se objevoval spíše v menších vedlejších rolích méně zajímavých a nehodnotných snímků (z tohoto stereotypu vybočuje například film Fantom Morrisvillu a režiséra Podskalského Světáci).

Většinu energie zaměřil na divadlo, hostoval po celé republice, režíroval několik úspěšných her i hrál mnoho úspěšných hlavních rolí. Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, protože nechtěl být svými fanoušky poznán. Chtěl zůstat v paměti jako milovaný Oldřich Nový, Kristián.

Jeho životním krédem bylo: “Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze. “.

Podle něho žil, tvořil i jednal. Zavřete oči, odcházím…