Němá z Portici
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Němá z Portici (v originále La muette de Portici) je název opery Daniela Aubera z roku 1828. Autory libreta jsou Eugène Scribe and Germain Delavigne.
Toto dílo je považováno za jeden z milníků vývoje operní tvorby především dosud nebývalým způsobem použití sborových scén. Uvedení v Bruselu v roce 1830 se stalo údajně signálem k revoluci, díky které získala Belgie nezávislost.
Zajímavostí děje je hlavní hrdinka Fenella, která je němá, což lze v případě opery považovat za konstrukci přinejmenším překvapující.
Obsah |
[editovat] Hlavní postavy
- Fenella (němá role)
- Masaniello, její bratr, rybář (tenor)
- Pietro, jeho přítel, rybář (bas)
- Borella, rybář (tenor)
- Moreno, rybář (bas)
- Elvíra, španělská princezna (soprán)
- Alfonso, neapolský princ (tenor)
[editovat] Obsah
Němá z Portici je historická opera o pěti dějstvích. Její děj se odehrává v roce 1647 v Itálii.
[editovat] První dějství
Před kaplí v Neapoli se chystá svatební obřad španělské princezny Elvíry se synem neapolského místokrále Alfonsem. Elvíra se ujímá neznámé němé dívky (Fenelly). Ta jí pantomimou vypráví, že byla svedena neznámým mužem, který ji následně nejen opustil, ale nechal na měsíc uvrhnout do vězení.
Z kaple vychází princ Alfonso a Fenella v něm poznává svého svůdce, což z její rozčílené gestikulace dochází i Elvíře. Ve zmatku, který následuje, se Fenelle podaří zmizet.
[editovat] Druhé dějství
Na břehu moře v Portici (nedaleko Neapole) si rybář Masaniello zoufá nad ztrátou své sestry Fenelly, kterou už přes měsíc nikdo neviděl. V tom Fenella přichází a vypravuje mu celý svůj příběh, vynechává pouze osobu svůdce, kterého i přes všechna příkoří ještě stále miluje.
Masaniello si ale domyslí, že za tím vším stojí syn nenáviděného tyranského místokrále. Fenellin příběh je jen poslední kapkou ve všeobecné nespokojenosti lidí s vládou. Masaniello svolává přátele (viz seznam postav a mnozí další rybáři k tomu) ke vzpouře a všichni odcházejí do boje.
[editovat] Třetí dějství
Na tržišti v Neapoli dochází k prvnímu projevu vzpoury, když se stráž pokusí znovu zatknout Fenellu. Lid se vojákům postaví a vytlačí je za mohutného sborového zpěvu obou zúčastněných stran z jeviště.
[editovat] Čtvrté dějství
Masaniello je zděšen krvavým průběhem povstání. Rozpoutává se hádka mezi ním a jeho přítelem Pietrem, který spolu s ostatními povstalci trvá na tom, že místokrál a jeho syn musí být zavražděni.
Do toho přicházejí k Masaniellově chýši Alfonso s Elvírou, kteří jsou na útěku. Masaniello Alfonsa osobně nezná, takže oběma na prosbu Fenelly poskytuje útočiště. Pietro Masaniellovi odhaluje Alfonsovu identitu a trvá na jeho zabití. Masaniello je rozpolcen mezi touhu po pomstě a slib pohostinství, nakonec se rozhoduje Alfonsa a Elvíru zachránit, čímž se v očích ostatních povstalců stává zrádcem. Nepodrobují se jeho rozhodnutí ani ve chvíli, kdy přicházejí zástupci neapolské vlády, aby Masaniellovi předali vládu nad městem.
[editovat] Páté dějství
Masaniello blouzní po požití jedu, který mu namíchal Pietro, aby zbavil povstání zrádce. Stane se to v kritické chvíli, kdy je třeba dobrého vedení, protože proti lidu nastupuje vojsko sebrané Alfonsem. Masaniello se nakonec díky zásahu Fenelly dává jakž takž do pořádku a v čele lidu se vrhá do bitvy. Nocou slabostí v očích ostatních povstalců - ochranou Elvíry, ale definitivně ztrácí autoritu a je zabit svými spolubojovníky. Povstání je bez svého vůdce rozprášeno a Fenella páchá sebevraždu skokem ze skály do moře.
[editovat] Podívejte se také na
- Daniel Francois Esprit Auber
- Bronzový kůň
- Fra Diavolo
- Manon Lescaut
