Nápoj lásky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Plakát k Nápoji lásky

Nápoj lásky (v originále L'elisir d'amore) je název opery Gaetana Donizettiho z roku 1832. Autorem libreta je Felice Romani.

Obsah

1 Hlavní postavy
2 Obsah
- 2.1 První dějství
- 2.2 Druhé dějství
3 Podívejte se také na

[editovat] Hlavní postavy

Adina (soprán)
Nemorino (tenor)
Belcore (baryton)
Dulcamara, mastičkář (bas)

[editovat] Obsah

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Nápoj lásky je opera buffa o dvou dějstvích. Její děj se odehrává na italském venkově v 19. století.

[editovat] První dějství

Nemorino se užírá svou neopětovanou láskou k Adině, navíc žárlí na jejího dalšího (i když stejně jako on odmítaného) nápadníka - seržanta Belcora. Kupuje proto za své poslední peníze od potulného mastičkáře Dulcamary domnělý nápoj lásky - ve skutečnosti láhev obyčejného vína, které má podle slov mastičkáře začít fungovat za jeden den po použití.

[editovat] Druhé dějství

Nápoj lásky nezafunguje. Nemorino již nemá peníze, takže se nechává naverbovat na vojnu, aby měl na další láhev elixíru. V tom přichází zpráva, že Nemorinovi ve městě zemřel bohatý strýc, který mu odkázal značný majetek. Všechny dívky se začínají točit kolem náhle bohatého mladíka, který to přičítá účinku elixíru. Adině odkupuje od verbířů Nemorinovu smlouvu a zasnubuje se s ním, teprve později se dozvídá o Nemorinově bohatství. Tento šťastný konec Dulcamara vydává za účinek svého elixíru, který je díky tomu okamžitě vyprodán - kupuje si jej celá vesnice.