Leonard Bernstein
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leonard Bernstein (25. srpna 1918 – 14. října 1990) byl americký dirigent, skladatel, klavírista, pedagog, popularizátor hudby a TV star.
Leonard Bernstein absolvoval hudební obory na Harvardu (1939), poté klavír, dirigování a orchestraci Curtisově institutu ve Filadelfii (1942), kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studuje pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Boston Symphony Orchestra, posléze se stává Kusevického asistentem. 14. 11. 1943 fenomenální záskok za onemocnělého Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde byl od září 1943 asistentem, který odstartoval jeho velkolepou kariéru. 1945 - 1947 hudební ředitel New York City Symphony Orchestra, po smrti Kusevického v roce 1951 se stává na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. 1958 – 1969 dosahuje pozice nejvyšší: stává se hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostuje u nejvýznamnějších orchestrů (Boston Symphony Orchestra, Israel Philharmonic Orchestra, London Symphony Orchestra, Vienna Philharmonic), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě – jedna z nejzářivějších dirigentských hvězd 20. století. Svou misionářskou horlivostí oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese
Bernstein se na veřejnosti velmi proslavil svými televizními popularizačními pořady o (vážné) hudbě. Tyto pořady, které získaly všechny možné televizní ceny (např. 11 Emmy), z něj v 60. letech udělaly TV hvězdu a jednu z nejvýraznějších kulturních osobností Ameriky. Byl to Bernstein, kdo přivedl celou jednu generaci Američanů k vážné hudbě. Vše začalo pořadem „Omnibus“, který měl v letech 1954-1961 10 dílů. Poté, co se Bernstein stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, uskutečnil 15 programů pro dospělé (1958-1962) a především 53 programů pro mladé s názvem: „Young People's Concerts with the New York Philharmonic“ (1958-1973), které byly z Bernsteinových pořadů nejpopulárnější. Ve všech těchto programech Bernstein na televizní obrazovce zasvěcoval velké i malé diváky do různých tajů a „záhad“ hudby a představoval významné skladby a skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum poté vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem - a my máme jejich český překlad (LB: O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).
Jako skladatele jej lze považovat za postmodernistu už v 50. letech. Nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Bernstein byl stylový syntetik a „eklektik“: nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: V artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal a latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná. Mnoho jeho skladeb nejde vůbec zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylová a polyžánrová a obsahují „od všeho něco“. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Divadelní a filmové skladby
- Fancy Free – balet, 1944
- On the Town – muzikál, 1944
- Facsimile – balet, 1946
- Peter Pan – písně, doprovodná hudba, 1950
- Trouble in Tahiti – opera o jednom aktu, 1952
- Wonderful Town – muzikál, 1953
- On the Waterfront – filmová hudba, 1954
- Candide – muzikál, 1956
- West Side Story – muzikál, 1957
- Mass – muzikálové oratorium, 1971
- Dybbuk – balet, 1974
- 1600 Pennsylvania Avenue – muzikál, 1976
- A Quiet Place – opera ve dvou aktech, 1983/1984 (obsahuje Trouble in Tahiti)
- The Race to Urga – muzikál, 1987
[editovat] Orchestrální koncertní skladby
- Jeremiah – Symfonie č. 1, 1942
- Three Dance Episodes from „On the Town“, 1945
- Three Dance Variations from „Fancy Free“, 1946
- The Age of Anxiety – symfonie č. 2 (podle W. H. Audena), pro klavír a orchestr, 1949
- Serenade – pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje, 1954
- Prelude, Fugue and Riffs – pro sólový klarinet a jazzový ansámbl, 1955
- Symphonic Suite from „On the Waterfront“ – symfonická suita z On the Waterfront, 1955
- Symphonic Dances from „West Side Story“ – symfonické tance z West Side Story, 1960
- Kaddish – Symfonie č. 3, pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, recitátora a sopránové sólo, 1963
- Dybbuk – suity č. 1 a 2, pro orchestr, 1974
- Songfest: A Cycle of American Poems for Six Singers and Orchestra – Slavnost písní: Cyklus amerických básní pro šest hlasů a orchestr, 1977
- Three Meditations from „Mass“ – tři meditace z „Mass“, pro for violoncello a orchestr, 1977
- Divertimento for Orchestra – 1980
- Halil – nokturné pro sólovou flétnu, bicí nástroje, harfu a smyčce, 1981
- Concerto for Orchestra – 1989
[editovat] Chorální skladby pro kostel nebo synagogu
- Hashkiveinu – pro sólový tenor, smíšený sbor a varhany, 1945
- Chichester Psalms – 1965
- Missa Brevis – pro smíšený sbor a vysoký tenor (mužský alt) s bicími nástroji, 1988
[editovat] Komorní skladby
- Sonáta - pro klarinet a klavír, 1942
- Touches - pro klavír sólo, 1981
- Thirteen Anniversaries - pro klavír sólo, 1988
- Dance Suite - pro žesťový kvintet, 1989
[editovat] Vokální skladby
- I Hate Music: A cycle of Five Kids Songs for Soprano and Piano – Nenávidím hudbu: Cyklus pěti dětských písní pro soprán a klavír, 1943
- La Bonne Cuisine: Four Recipes for Voice and Piano – Francouzská kuchyně: Pět receptů pro vokál a klavír, 1947
- Arias and Barcarolles – Árie a barkalory, pro mezzosoprán, baryton a čtyřruční klavír, 1988 (orchestrováno)
[editovat] Literatura
(od Leonarda Bernsteina)
- Findings (Nálezy) – Simon and Schuster, New York, 1982; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 038542437X.
- The Infinite Variety of Music (Nekonečné proměny hudby) – Simon and Schuster, New York, 1966; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0385424388.
- The Joy of Music (Radost z hudby) – Pompton Plains, New Jersey, 1959; Amadeus Press edition, 2004 – ISBN 1574671049.
- The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) – Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1976 – ISBN 0674920007
[editovat] Literatura
(o Bernsteinovi)
- Leonard Bernstein's Young People's Concerts (Bernsteinovy koncerty pro mladé), vydal Jack Gottlieb – Anchor Books, New York, 1962 a 1992 – ISBN 0385424353
- Leonard Bernstein, Humphrey Burton – Doubleday, 1994 – ISBN 0385423454 a ISBN 0385423527
[editovat] Externí odkazy
- leonardbernstein.com
- Leonard Bernstein na stránkách Knihovny kongresu (Library of Congress)
- Leonard Bernstein na stránkách Sony Music
- Radical Chic (Radikální šmrnc), kniha Toma Wolfa o večírku newyorské společenské elity a Černých panterů (Black Panthers) v Bernsteinově luxusním apartmentu
