Lehký křižník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lehký křižník je označení pro válečné lodě, po londýnské dohodě z r. 1930 vyzbrojené děly ráže do 155 mm, výtlakem 4 - 10 tisíc tun (nejčastěji 6 - 8 tisíc t), parními turbínami, kotly vytápěnými naftou či olejem, rychlostí až 35 uzlů, pancéřováním od 25 do 200 mm; postupně přibývalo protiletadlových děl, torpédomety bývaly odstraňovány.
První lehký křižník byl postaven v Británii roku 1879 (HMS Mercury). Okolo 1. světové války byly britské křižníky vyzbrojeny buď 2 děly ráže 152 mm a případně 8 děly ráže 100 mm nebo jednotnou výzbrojí děl ráže 152 mm a další výzbrojí s výtlakem okolo 5 000 tun. Německé křižníky byly během války přezbrojovány z děl ráže 105 mm na děla ráže 150 mm.
Lehké křižníky dostávaly rozmanitou řadu úkolů (průzkum, eskorta, stíhání ponorek i pokládání min). Po 2 . světové válce rozlišování mezi lehkým a těžkým křižníkem postupně zmizelo.
 |
Tento článek o zbraních je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
