Kurilské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kurilské ostrovy jsou sporným územím

Schematická mapa ostrovů

Kurilské ostrovy (japonsky: 千島列島 - Čišima rettó nebo クリル列島 - Kuriru rettó; rusky: Курильские острова - Kuriľskije ostrova; ainu: Čupka, Kurumise) je vulkanické souostroví 56 ostrovů o celkové rozloze 10355,61 km² (je možné se setkat také s údajem 15600 km²), nalézající se mezi poloostrovem Kamčatka a japonskými ostrovy. Jejich prstenec tvoří východní hranici Ochotského moře a odděluje je tak od Tichého oceánu.

Historie

Ostrovy byly původně osídleny etnikem Ainu, které však v drtivé většině padlo za oběť sporům mezi Ruskem a Japonskem o nadvládu nad ostrovy. První zmínka o ostrovech pochází z roku 1646, kdy o nich pojednává výzkumník Vladimir Atlasov. Největší dobývání z ruské strany probíhalo v průběhu 18. a 19. století. Roku 1875 se Rusko a Japonsko dohodly (Petěrburská dohoda), že Japonci získají souostroví výměnou za postoupení Sachalinu Rusku. Po druhé světové válce ovšem Sovětský svaz opět toto území nárokuje (Dohoda ze San Francisca), ovšem i přes negativní výsledek pro Japonsko toto nadále nárokuje čtyři nejjižnější ostrovy - Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomai.

V současné době představují ostrovy vojenskostrategickou oblast Ruské federace, mj. díky obrovským podmořským nalezištím ropy a zemního plynu v Ochotském moři, ale také díky bohatému lovišti ryb. Nesoulad názorů z japonské a ruské strany v otázce svrchovanosti zapříčinil mj. také to, že mezi oběma státy neexistuje podepsaná mírová smlouva a jsou tedy de facto, od vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem, ve válečném stavu.

Na Kurilách žije celkem přibližně 30 000 obyvatel (údaje se liší vzhledem k silné migraci), převážně slovanského typu (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), zbytky původních etnik (Ainu, Nivch, Oroč) a některé další národnosti ve velmi malém měřítku (Japonci, Korejci, Tataři atd.) Kurilské ostrovy z ruské strany spadají pod Sachalinskou oblast a jejich správním střediskem je Kurilsk.

Přírodní podmínky

Díky obrovské vodní ploše po obou stranách souostroví je toto vystaveno divokým větrům a častým mlhám. Odtud pochází i pojmenování ostrovů, v jazyce Ainu kur, znamená stín nebo mrak, tedy mlžné nebo stinné ostrovy. Ostrovy se nalézají v subarktickém pásmu, léta jsou chladná a zimy velice studené. Protože Kurily představují výčnělky podmořského hřbetu nad hladinou moře, který se nachází na hranici tektonických desek, jedná se o vulkanicky aktivní oblast. Ze sta známých vulkánů je 35 stále aktivních.

Nejvyšším bodem souostroví je sopka Atlasova (Ojakobajama) na ostrově Iturup, která měří 2339 metrů.

Více například zde:

Greenpeace o Kurilách (anglicky)

Jednotlivé ostrovy

Severní skupina

Šiaškotan

Šumšu (Šumušu-tó)
Alaid (Ojakoba nebo Araido-tó nebo Atorasova-tó; Atlasova)
Paramušir (Paramuširu-tó nebo Horomuširu-tó)
Makanru (Makanru-tó)
Onekotan (On'nekotan-tó)
Charimukotan (Harumukotan-tó nebo Harimukotan-tó)
Anciferova (Širinki-tó)
Ekarma (Ekaruma-tó)
Šiaškotan (Šasukotan-tó)
Čirinkotan (Čirinkotan-tó)
Avos (Abóši-tó nebo Abosu-džima nebo Abosu-iwa)

Centrální skupina

Ketoj

Matua (Macuwa-tó)
Rajkoke (Raikoke-tó)
Rasšua (Rasucua-tó nebo Rašowa-tó nebo Rašuwa-tó)
Lovušiki (Muširi nebo Muširu recugan)
Simušir (Šimuširu-tó)
Ušiširská skupina (Ušiširu-šotó nebo Ušiči-šotó)
- Ušišir (Ušiširu-tó nebo Ušiči-tó)
- Jankiča (Jankiša)
- Ryponkiča (Ruiponkiča-tó)
- Srednego (Suredonebo-guntó)
Ketoj (Ketoi-tó)

Jižní skupina

Kunašir

Brutona (Buroton-tó)
Ostrovy Čornyje Brata (Čirihoj-šotó)
- Čirpoj (Brat Čiripoi; Čirihoj-tó nebo Čerupoj-tó)
- Čirpojev (Čirihoiminami-tó nebo Čirihoi minami-džima)
Urup (Uruppu-tó)
Iturup (Etorofu-tó)
Kunašir (Kunaširi-tó)
Šikotan (Šikotan-tó)
Hamobajské ostrovy (Hamobaj-guntó nebo Hamobaj-šotó)
- Poloskogo (Taraku-tó)
- Zeljonyj (Šibocu-tó nebo Šibacu-tó)
- Tanfileva (Suišódžima nebo Suišó-tó)
- Signalnyj (Kaigaradžima)
- Jurij (Juri-tó)
- Anučija (Akijuri-tó)
- Lisji (Kaiba-tó)
- Šiški (Kabutó-džima)
- Stroševoj (Moeširi-tó nebo Moemoširi-tó)
- Demina (Harukari-tó)

Podívejte se také na

Jaltská konference

Literatura

Kurilské ostrovy (diplomová práce); autor: Gabriela Slavíčková; Pedagogická fakutla Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; rok vydání: 2000 (knihovna JCU, signatura: DP08195 - [1])