Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Most)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, je gotický chrám pocházející z počátku 16. století. Původně byl umístěn ve „starém Mostě“ - městě, které bylo srovnáno se zemí kvůli těžbě uhlí - ale byl jako jediná stavba z tohoto města přesunut na nové místo vzdálené 841 metrů od původního a tím zachráněn.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Původní mostecký kostel
Roku 1515 vyhořel mostecký farní kostel, tehdy stojící uprostřed hřbitova, při cestě vedoucí k žatecké silnici. Ze stavby se uchovala jen jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže. Tento původní kostel byl založen mezi lety 1253 až 1257, jak dokládá nepřímo listina papeže Bonifáce VIII. z roku 1296. Stavba byla původně raně gotická trojlodní bazilika).
[editovat] Stavba
20. srpna 1517 začalo město se stavbou nového kostela, projektantem byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, který kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. V prvním roce stavby probíhaly bourací práce. Teprve roku 1518 odevzdal mistr Jakub projekt nové stavby a jejího vedení se ujal Jiří (Jörg) z Maulbronu. V roce 1531 po něm řízení stavby převzal mistr Petr Heilmann. Ve druhém desetiletí 16. století byly dokončeny klenby obvodových kaplí, vztyčeny vnitřní pilíře a osazeny výběhy klenebních žeber. Roku 1532 byla zasklena okna a vytesána klenební žebra. V roce 1549 byla dokončena hrubá stavba a okolo roku 1550 vznikají renesanční portály. Roku 1578 však kostel vyhořel a byl opravován až do roku 1602. Mezitím (1597) byl vysvěcen a roku 1650 pokryt novou střechou.
[editovat] Pozdější úpravy
V roce 1840 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a kostnice a v letech 1880-1883 proběhla poslední velká oprava, při níž byl interiér regotizován odstraněním části barokního inventáře, novou gotizující výmalbou a instalováním novogotického zařízení. Roku 1932 byl kostel opraven pod vedením architekta Karla Kühna. Byly obnoveny omítky vnějšího pláště stavby a restaurovány kamenné články.
[editovat] Přesun
Aby unikl demolici celého města, byl v říjnu 1975 kostel přesunut rychlostí 1-3 centimetry za minutu o 841,1 metru do blízkosti špitálu a kostela sv. Ducha a usazen na dvoupodlažní železobetonové základy. K záchraně kostela byla vybrána varianta přesunu po obloukové dráze. Podle projektů pražské Transfery, organizace ministerstva kultury ČSR, přesun realizovali pracovníci národního podniku Průmstav Pardubice a Škody Plzeň. Předsedou komise expertů ministerstva kultury ČSR byl akademik Stanislav Bechyně, od roku 1969 pak Alois Myslivec, pod jehož vedením sledovala komise projektovou činnost a vlastní realizaci akce. Obvodové zdivo a nosné a opěrné pilíře byly zpevněny, zbytek západní věže byl zbořen, obvod kostela zajistil betonový věnec a kostel sevřela ocelová příhradová konstrukce uvnitř i zevně. Pod všechny staticky důležité body bylo na vybudovaná kolejiště zasunuto 53 transportních vozíků, které pracovaly na hydraulickém principu. Hydraulika ovládala také čtyři výložná ramena, která měla kostel táhnout, případně brzdit. Práce byly řízeny počítačem, nebyl ale vyloučen manuální zásah. Koleje byly za pohybu kostela na traťovém násypu překládány zezadu dopředu.
Přípravy přesunu trvaly sedm let (bylo nutno zbořit všechny domy, které stály v cestě, zasypat někdejší povrchový důl Richard atd.) Po 27 dnech přesunu byl v říjnu 1975 kostel usazen na nové místo. Do roku 1988 byl restaurován a v roce 1993 slavnostně znovu vysvěcen.
[editovat] Popis kostela
Po vzoru jihoněmecké gotiky má kostel pouze jednu věž, exteriér působí prostě a stroze, stěny jsou hladké a ploché, obvodní zdivo je členěno dvěma pásy oken - spodní okna patří jednotlivým kaplím a horní pás oken náleží bočním lodím haly. Vnitřek kostela tvoří velká hala, rozdělená do tří lodí sedmi dvojicemi osmibokých sloupů. Mezi opěrné pilíře je vsunuto 16 kaplí, dvě postranní předsíně, sakristie, východní dvojité šnekové schodiště a západní šnekové schodiště. Každá z kaplí má vlastní krouženou klenbu a je zasvěcena svému donátoru – cechům, bohatým měšťanům a jedna církevnímu hodnostáři, oseckému opatu Bartoloměji. V interiéru kostela je instalována expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech, suterén kostela slouží jako výstavní prostor Severočeské galerii. Velký hlavní oltář vznikal v letech 1735-1739, jeho plastická výzdoba, která pochází z dílny sochaře Bartoloměje Edera, a velký oltářní obraz od Josefa Kramolína jsou z roku 1773.
