Kosmický raketoplán
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kosmický raketoplán je typ raketoplánu, u kterého alespoň část jeho dráhy probíhá kosmickým prostorem, Jedná se o atmosféricko-kosmické letadlo typu plošníku, které je na oběžnou dráhu vynášeno vlastními raketovými motory, případně posílenými pomocnými raketovými motory, nebo jehož stavební součástí je nosný raketový systém (nosná raketa). V kosmickém prostoru se pohybuje jako kosmická loď.
Obsah |
[editovat] Charakter provozu
Komický raketoplán může být provozován jak v pilotovaném, tak bezpilotním režimu. Jeho obvyklým, nikoli však nezbytným, rysem je mnohonásobná použitelnost.
Start ze země může probíhat buď vertikálně, jako u běžné nosné rakety, nebo horizontálně jako u klasického letounu, případně může být do určité výše vynesen jiným letadlem a zde vypuštěn k samostatnému letu. Návrat na Zemi probíhá klouzavým nebo motorovým letem, s případným využitím pomocných motorů (raketových, nebo proudových) a přistává na letišti s dostatečně dlouhou přistávací dráhou.
Někdy se nepřesně do této kategorie zahrnují i tzv. vztlaková tělesa (lifting bodies), která však nejsou plošníky, neboť aerodynamický vztlak nepůsobí nosné plochy, ale trup letadla.
[editovat] Kategorie kosmických raketoplánů
| Kosmické raketoplány |
|---|
|
|
|
|
Soukromé raketoplány
|
Z hlediska provozu a dosahovaných výkonů můžeme rozdělit kosmické raketoplány do dvou velkých tříd:
- orbitální kosmické raketoplány;
- suborbitální kosmické raketoplány.
[editovat] Orbitální kosmické raketoplány
Tato třída dosáhne v průběhu vzletu nejméně první kosmické rychlosti a po vypojení raketových motorů se pohybuje po oběžné dráze kolem Země případně po únikové hyperbolické dráze z gravitačního pole Země jako kosmická loď.
V této třídě byly realizovány dosud pouze dva typy kosmických raketoplánů, a to:
- americký kosmický raketoplán Space Shuttle;
- sovětský kosmický raketoplán Buran.
Existuje však celá řada nerealizovaných projektů takových strojů
[editovat] Suborbitální kosmické raketoplány
Stroje této třídy jsou urychleny raketovým motorem (motory) na maximální rychlost výrazně nižší, než je první kosmická rychlost. Po vypojení motoru (obvykle po vyčerpání pohonných látek) pokračují v letu setrvačností po balistické (suborbitální) dráze, přičemž její vrchol leží za hranicí zemské atmosféry, tedy v kosmickém prostoru. Tato hranice nebyla dosud v rámci mezinárodního práva stanovena; pro potřeby ustavování leteckých rekordů stanovila Mezinárodní letecká federace (FAI) hranici vesmíru ve výši 100 km nad geoidem.
Z hlediska FAI proto splnily podmínky pro zařazení do kategorie suborbitálních kosmických raketoplánů dosud pouze dva typy letounů, a to:
- americký raketoplán North American X-15 (max. dosažená výška 108 km);
- americký raketoplán Scaled Composites SpaceShipOne (max. dosažená výška 112 km).
Ve stavbě jsou další typy, které by měly sloužit ke turistickým „skokům na okraj vesmíru“.
