Koaxiální kabel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
B - Vodivé opletení
C - Dielektrikum
D - Vnitřní vodič
Koaxiální kabel je elektrický kabel s jedním válcovým vnějším vodičem a jedním drátovým nebo trubkovým vodičem vnitřním.
Průměry vnitřního a vnějšího vodiče jsou v nějakém určitém poměru. Vnější a vnitřní vodič jsou odděleny nevodivou vrstvou (dielektrikum). Tím se dá docílit požadovaný vlnový odpor neboli vlnovou impedanci někdy také zvanou jako charakteristickou impedanci pro přenos vyšších frekvencí. Typické koaxiální kabely maji vlnovou impedanci 75 Ω (použití zejména v televizní a satelitní technice) a 50 Ω (použití na vysílačích, přijímačích jako napaječ antén a v počítačových sítích Ethernet). Pomocí vnitřního a vnějšího vodiče lze přenášet stejnosměrný proud (napájení anténních předzesilovačů), odrušit (stínit) nízkofrekvenční signály (kabely k mikrofonům a sluchátkům), ale nejčastější funkcí koaxiálního kabelu je přenos elektromagnetického vlnění o vysokém kmitočtu, který se šíří koaxiálním kabelem podobně jako světlo v optickém vláknu.
Použití
- vedení vysílacích nebo přijímacích antén
- satelitní přijímače
- počítačové sítě
