Kníže Lech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kníže Lech je legendární postava českých dějin. Byl to bratr slavnějšího Čecha. Nezůstal ovšem na našem území, ale usadil se v Polsku.

Lech přišel v dávných časech na české území společně s bratrem a velkou družinou. Několik let žil společně s Čechem nedaleko hory Říp, když si pak umínil odebrat se se svou čeledí dále na východ. Vojvoda Čech a celý lid ho neradi pouštěli a prosili jej, aby neodcházel daleko, aby jim v případě napadení mohl přispěchat na pomoct. Lech slíbil, že daleko nepůjde a že jim dá znamení, kde se nachází, pomocí velkého ohně, který oni budou moci vidět z hory Říp. Tak Lech učinil a podle velkého kouře nazval místo kde se usadili Kouřim. Po Čechově smrti, lidé neměli svého správce a to vedlo k mnohým sporům a bojům. Protože se zlo čím dál více šířilo, sešli se starší rodu a usnesli se, že musí najít správce pro tuto zemi. Rozhodli se pro Lecha, ten však tuto nabídku odmítl se slovy, že neplánuje dlouho zůstat v Kouřimi, ale poradil jim, ať zkusí požádat Kroka, starostu mocného rodu. Lech potom poslal posly, aby šli obhlédnout krajinu na východ, ti se vrátili s chválou té země. Tak se Lech rozloučil s Krokem, a se svou rodinou a čeledí se vydal do krajů označených posly. A usadil se v dnešním Polsku, kde založil města jako Hnězdno a Krakov.

[editovat] Ukázka z Hájkovy Kroniky české

…Lech kniže, mladší bratr Čechuov, maje velikú čeled pod svú správú, umínil se osaditi na východ slunce a té vší krajiny bratru svému staršímu postúpiti. Oblíbiv sobě místo jedno, od bratra i ode všech odpuštění vzav a přátelsky se s ními rozžehnav, tam se obrátil. Oni pak, ač nerádi, jej sú propustili, snážně jeho prosíce, aby daleko od ních neodcházel proto, jestliže by kdy ruka nepřátelská chtěla jím uškoditi, aby jim jako své rodině pomocníkem byl. A on k ním pověděl: „Bratří milí i všickni přátelé, třetího dne, dřív než dennice vzejde, vstupte na Zřip a já toho času v lese oheň nesmírný učiním, a kdež uzříte blesk ohně a dýmu kouření, tu znajte mé osazení.“ A tu hned toho času počal jest města stavěti a velikými valy kázal osypati a od toho kouření dal jemu jméno Kouřim.

/Václav Hájek z Libočan: Kronika česká/

[editovat] Další prameny, ve které se týkají Lecha a jejich různé pojetí událostí

Podle Václava Hájka z Libočan († 1553) Roku 673 vysílá Lech průzkumníky do krajin dnešního Polska. Ti se vrátili s chválou navštívené země za řekou Odrou. Roku 674 se Lech rozhodne vzdát svého kouřimského knížectví a předává je Bořislavovi. Se svými lidmi, kteří se podle něj budou nadále nazývat Lechité, a se svou těhotnou ženou Čimislavou se vydává na cestu. Cestou porodí Čimislava svému muži syna, kterého nazývají Krokem. Po něm také nazývá jeden ze svých hradů Krokov.

Podle Kroniky velkopolské ( do roku 1273) Jsou Slované potomci Jávana, syna Jáfetova, syna Noemova. Jejich Pravlastí je Panonie, jejíž název je odvozován od jejího vládce, Pána. Ten měl tři syny- nejstaršího Lecha, prostředního Rusa a nejmladšího Čecha. Ti se rozhodli vydat na sever. Lech putuje rovinatou zemí, která je nazvána právě podle svého rovinatého charakteru Polsko. V jednom kraji se mu zalíbí a se slovy „Zde uvijeme hnízdo“ založí Hnězdno –polsky Gniezno.

Podle spisů Anály Długoszovy (1415- 1480) Byla pozdější metropole kmene Polanů - Gniezno - založena v místech blízko jezer, kde hnízdili orli. Případně se nové město mělo stát hnízdem (ochranným útočištěm) pro nový lid. Po smrti Lechově vládli Polsku jeho potomci, ale, podle Długosze, jejich osudy, činy a války nebyly bohužel zaznamenány jako u jiných národů.

Podle Josefa Ladislava Píče (1847-1911) - historika, archeologa, tvůrce pravěkých sbírek Národního muzea, autora díla Starožitnosti země české

Lužický pastor Neníť nám neznámo z knih dějepisných, že Čech, Lech a Rus, tré bratří, kteří původu byli Illyrského neb Slavonského, kolem léta Páně 500 s velikým a nesčetným vojskem v Sarmatské krajiny, toho času opuštěné, nevzdělané a neobydlené, přišli, tam základy tří říší, České, Polské a Ruské položili. Neboť Čech s osadníky svými Čechy, spolu s obojí Lužicí, Lech zemi Polskou na Visle, jižto obyvatelé dnes po úrodnosti a plochosti polí Polany se zovou, Rus zemi kolem Moskvy osadil.

[editovat] Legenda o státním znaku Polska

Znakem Polska je stříbrný, jednohlavý orel na červeném pozadí se zlatou korunou. Nyní je umístěn ve štítu francouzského novodobého tvaru. Dle legendy zakladatel státu Polanů Lech v okolí Poznaně k večeru uviděl veliké hnízdo na stromě. V tomto byl bílý orel s dvěma mláďaty. Když se Lech na něj díval, tento roztáhl křídla, za kterými hořelo červené nebe při západu slunce. Lechovi se to zalíbilo a rozhodl se tam osídlit, orla si dal do znaku a ono místo na památku této události nazval Hnězdno (polsky: Gniezno, od slova hnízdo, pol. gniazdo).