Kenaán
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kenaán (někdy též Kenaan, Kanaán, Kanaan, Kenán, Kanán apod.) je jedno z označení pro území Předního východu, kde se dnes nalézají část Sýrie, Libanon, Palestina a Izrael.
První známý výskyt tohoto slovo pochází z města Ebly z konce 3. tisíciletí př. Kr. v akkadské formě kinahhu (a různých ortografických variant) a udržel se až do 4. století po Kr., kdy se užíval v římské severní Africe pro Punské obyvatelstvo.
Původ tohoto jména je spojen s výrobou purpurového barviva, což byl hlavní zdroj příjmů ve fénické oblasti. Řecké slovo φοῖνιξ foinix, které znamená totéž co zmíněné kinahhu, je dosvědčeno již z tabulek v Mykénách (forma po-ni-ki-yo).
V prvním významu tedy Kenaán znamená totéž co Fénicie, a to jak etymlogicky, tak i kulturně, neboť fénická semitská kultura byla dlouhou dobu určující pro území dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu a Sýrie, tj. pro všechny zde sídlící semitské národy. Jako příklad může sloužit fénický typ chrámu nebo fénické písmo - obojí se v oblasti rozšířilo právě z fénických měst. V přeneseném významu však právě díky vlivu Fénicie v oblasti se jméno Kenaán používá pro všecha tato území a kultury.
Častěji se však termín Kenaán používá pro jižní část předního východu, tj. pro území Palestiny a Izraele. Aby se zabránilo nejasnosti, použil Hérodotos jako první termín Palestina (přesně „palestinská Sýrie“, řecky ἡ Παλαιστίνη Συρία hé palaistíné Syría), aby odlišil jižní část od Fénicie (Sýrie a Libanonu) ve vlastním slova smyslu. V běžném užívání se dodnes Kenaán, zvláště také vlivem Starého zákona, používá jako synonymum pro Palestinu, resp. pro území dnešní Palestiny a Izraele.
Ve Starém zákoně se termín Kenaán (כנען Kenacán) používá jednak neutrálně jako označení zaslíbené země, která byla dána Bohem izraelskému národu, jednak negativně jako území obývaná okolními, pohanskými a Izraeli nepřátelskými národy.
[editovat] Podívejte se také na:
- Palestina
- Fénicie
