Kategorie (filosofie)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kategorie (řecky κατηγορία katégoriá žaloba, obvinění, též třída; latinsky categoria hlavní výpověď) označuje ve filosofii základní pojmy, z nichž lze všechny ostatní pojmy odvodit.
Tabulka Aristotelových kategorií | |
---|---|
podstata (οὐσία úsiá) | |
kvantita (πόσον poson) | případky |
kvalita (ποῖον poion) | |
vztah (πρὸς τι pros ti) | |
kde? (ποῦ pú) | |
kdy (πότε pote) | |
poloha (κεῖσθαι keisthai) | |
habitus (ἔχειν echein) | |
činnost (ποιεῖν poiein) | |
trpnost (πάσχειν paschein) |
Aristotelés se táže: Které jsou nejvyšší rody pojmů, které vypovídáme o věcech? Tyto rody nazývá kategoriemi. Podle Aristotela všechno, co se vypovídá o některé věci, náleží do jedné z deseti kategorií. Kategorie u něj však nejsou pouze způsoby výpovědi, ale také způsoby bytí.
První kategorií je podstata, zbylých devět jsou případky čili akcidenty. U podstaty pak Aristotelés rozlišuje tzv. první a druhou podstatu. První podstatou je individuální podstata (tj. tento člověk zde), druhou pak esence první podstaty, tedy druh, k němuž tato individuální podstata náleží (např. tento Pavel je člověk).
Kromě těchto kategorií však existují predikáty, které je přesahují čili transcendují; ty se nazývají transcendentálie. Těmito čtyřmi transcendentáliemi jsou jedno, pravdivé, dobré a krásné. Mezi kategoriemi a transcendentáliemi je následující rozdíl:
- Kategorie jsou abstraktní, odhlížejí od rozdílů, které existují mezi věcmi, které se označují; o o věcech vypovídají jednoznačně.
- Transcendentálie od rozdílu mezi popisovanými věcmi odhlížet nemohou. Nevypovídají o věcech jednoznačně, ale protože náležejí všem, nelze od nich odhlédnout, jsou analogické vůči podstatě.
Aristotelovy kategorie měly nesmírný vliv na celé dějiny filosofie. Dnešní užití pojmu pak vychází především z filosofie Immanuela Kanta a německého idealismu.