Juan Perón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Juan Domingo Perón (8. října 1895 - 1. července 1974 byl argentinský politik a prezident.

Pocházel ze střední třídy a navzdory rodinné tradici se místo studia medicíny rozhodl pro vojenskou akademii.

V roce 1930 se jako řadový důstojník účastnil státního převratu, v němž byl svržen Hipólito Yrigoyen. V roce 1943 již byl jedním ze čtyř osnovatelů dalšího puče, po kterém byl jmenován ministrem práce. Velice pečlivě se věnoval práci s odbory a jen v roce 1944 podepsal 200 dohod mezi zaměstnavateli a odbory, jimiž byla zavedena placená dovolená, upravena práce na venkově atd. Brzy však narazil na odpor finančních a podnikatelských kruhů i Spojených států, které do Argentiny na post velvyslance dosadily Spruille Bradena, který si dal za cíl Peróna s podporou podnikatelské vrstvy odstranit. Po velké demonstraci zorganizované Bradenem byl Perón donucen svůj úřad opustit. Neprozřetelně mu však byl umožněn ještě jeden projev před dělníky. Těm naznačil, že s ním odchází i sociální výdobytky posledních let. Posledním dekretem ještě stačil zvýšit platy a zavést minimální mzdu, čímž si dělnické vrstvy naklonil ještě blíže. Po jeho odchodu došlo k velké demonstraci dělníků, při které bylo zastřeleno několik osob.

V roce 1945 byl Perón neprozřetelně uvězněn na stejný ostrov, kde byl dříve vězněn i Yrigoyena. Peronův blízký spolupracovník, plukovník Domingo Mercante pak organizoval stávky dělníků za Perónovo propuštění - největší demonstrace konaná v Buenos Aires vedla k Perónově propuštění. V roce 1946 se stal v demokratických volbách prezidentem. Konec 40. let s sebou po několika letech hospodářské prosperity přinesl stagnaci, což rozšířilo řady jeho nepřátel i o bývalé přívržence. V roce 1955 musel odejít Španělska. Znovu se stal prezidentem v období 1973 – 1974.