Juan Manuel Fangio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

J. M. Fangio

Juan Manuel Fangio

Kariéra ve Formuli 1
Národnost	Argentina
Narozen	24. červen 1911
Zemřel	17. červenec 1995 84 let
Tým	Alfa Romeo, Maserati, Mercedes, Ferrari
Grand Prix	53
Mistr světa	5 - 1951, 1954, 1955, 1956, 1957
Vítězství	24
Pódium	35
Pole position	29
Nej. kolo	23
Body	277,64
První GP	Grand Prix Velké Británie 1950
První vítězství	Grand Prix Monaka 1950
Sezóny v F1	1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958

Juan Manuel Fangio (24. června 1911, Balcarce – 17. července 1995, Balcarce) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou.

Fangio se narodil 24. června 1911 v Argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Z počátku se věnuje kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projeví vášeň pro mechaniku. V 16 letech opouští studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začíná závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxi služby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, ale musel odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 spolu se svým bratrem sestrojili automobil, se kterým nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal zajet nelépe tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, ve kterém zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začíná v Buenos Aires, stoupá pohořím And až do Limy v Peru a vrací se zpět do Argentinského hlavního města.

Po druhé světové válce v roce 1947 se vrací do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel doEvropy podporován režimem Juana Perona.

Ve svých 37 letech začíná slavit úspěchy na Evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojuje o titul mistra světa s týmovým kolegou Farinou, který se tak stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfuje v mistrovství světa Fangio a získává první ze svých pěti titulů.

Rok 1952 je poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat šílenou vzdálenost z Belfastu, kde závodil před pár hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby přijel necelých půl hodiny před startem. Unavený Fangio startuje s vozem Maserati, nad kterým po pár kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.

V roce 1953 je již v plné formě a v závodech nestačí pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.

V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech, ale W196 není připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získává svůj druhý titul, z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celých osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostává nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes je znovu k neporažení, situace se změní až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 82 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažuje možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasahuje Juan Peron a vyjednává pro Fangia místo u Ferrari. A tak v roce 1956 s vozem Ferrari získává již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati. Sezóna 1957 byla poslední kompletní sezónou Fangia, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce 1958 a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati, které ten rok značně zaostávaly za Ferrari. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Hawthorn jedoucí včele na Ferrari měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.

Fangio zvítězil ve 24 Grand Prix, získal 5 titulů, stál 35× na stupních vítězů, startoval 28× z prvního místa na startu a 48× z první řady.

17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Argentina vyhlásila 3denní smutek za pětinásobného světového šampióna, rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.

[editovat] Tituly

1940 Mistr Argentiny
1941 Mistr Argentiny
1951 Mistr světa
1954 Mistr světa
1955 Mistr světa
1956 Mistr světa
1957 Mistr světa

[editovat] Vítězství

1940 Grand Prix Internacional del Norte
1940 Mil Millas Argentinas
1942 Premio Mar y Sierras
1947 Grand Prix Ciudad de Rosario
1947 Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
1947 Premio Primavera Mecánica Argentina
1947 Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
1948 Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
1948 VIII Grand Prix Otoño Palermo
1948 Premio Vuelta de Entre Rios
1948 Grand Prix Ciudad de Mercedes
1949 Grand Prix Jean-Pierre Wimille
1949 II Grand Prix Internacional Gral San Martin
1949 Premio Fraile Muerto Bell Ville
1949 Grand Prix San Remo
1949 Grand Prix Perpignan
1949 Grand Prix Marseilles
1949 Grand Prix Pau
1949 Grand Prix Albi
1949 Grand Prix Monza
1950 Grand Prix de Pau
1950 Grand Prix di San Remo
1950 Grand Prix de Monaco
1950 Circuit Des Ramparst
1950 Grand Prix van Belgie
1950 Grand Prix de l' A.C.F.
1950 Circuito di Pescara
1950 Grand Prix de Parana
1950 Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
1950 XV 500 Millas de Rafaela
1951 Grand Prix der Schweiz
1951 Grand Prix de l' A.C.F.
1951 Grand Prix di Bari
1951 Grand Prix de España
1952 Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
1952 Grand Prix Quinta de Boa Vista
1952 Grand Prix Presidente Peron
1952 Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
1952 Grand Prix de Uruguay
1952 Grand Prix de la ciudad de Montevideo
1953 Vue des Alpes
1953 Grand Prix Supercortemaggiore
1953 Grand Prix d'Italia
1953 Grand Prix Modena
1953 Carrera Panamericana
1954 Grand Prix de Republica Argentina
1954 Grand Prix van Belgie
1954 Grand Prix de l' A.C.F.
1954 Grand Prix von Deutschland
1954 Grand Prix der Schweiz
1954 Grand Prix d'Italia
1955 Grand Prix de la Republica Argentina
1955 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
1955 Internationales ADAC-Eifel-Rennen
1955 Grand Prix van Belgie
1955 Grand Prix van Nederland
1955 Grand Prix Routier de Kristianstadt
1955 Grand Prix d'Italia
1955 Grand Prix Internacional de Venezuela
1956 Grand Prix de la Republica Argentina
1956 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
1956 12 horas de Sebring
1956 Grand Prix di Siracusa
1956 British Grand Prix
1956 Grand Prix von Deutschland
1957 Grand Prix de la Republica Argentina
1957 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
1957 Grand Prix de Cuba
1957 12 horas de Sebring
1957 Grand Prix de Monaco
1957 Grand Prix de Portugal
1957 Grand Prix de l' A.C.F.
1957 Grand Prix von Deutschland
1957 Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
1957 Grand Prix de Rio de Janeiro
1958 Grand Prix Buenos Aires

Historial completo de Fangio

[editovat] Formule 1

51 Grand Prix (+ 16 non oficial)
24 vítězství
35× pódium
23 nejrychlejších kol
29× pole position
277,14 bodů

Žlutě jsou vítězství
Modře jsou 2. místa
Červeně 3. místa
Zeleně bodoval

Rok	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	Pořadí	Body
1950	GB	MON	500	ŠVÝ	BEL	FRA	ITA	*	*	*	*	2.místo	27
1951	ŠVÝ	500	BEL	FRA	GB	NĚM	ITA	ŠPA	*	*	*	Mistr	37
1953	ARG	500	HOL	BEL	FRA	GB	NĚM	ŠVÝ	ITA	*	*	2.místo	29
1954	ARG	500	BEL	FRA	GB	NĚM	ŠVÝ	ITA	ŠPA	*	*	Mistr	57,14
1955	ARG	MON	500	BEL	HOL	GB	ITA	*	*	*	*	Mistr	41
1956	ARG	MON	500	BEL	FRA	GB	NĚM	ITA	*	*	*	Mistr	33
1957	ARG	MON	500	FRA	GB	NĚM	PES	ITA	*	*	*	Mistr	46
1958	ARG	MON	HOL	500	BEL	FRA	GB	NĚM	POR	ITA	MAR	14. místo	7