Josef Vítězslav Šimák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Vítězslav Šimák (15. srpna 1870, Turnov – 30. ledna 1941, Praha), český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy.
Obsah |
[editovat] Mládí
Otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje.
Ve škole měly na Šimáka velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie.
[editovat] Kariéra
Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze, zároveň se věnoval studiu historie, archeologie a psaní vědeckých pojednání.
Roku 1921 se Šimák stal řádným profesorem historické vlastivědy na Karlově univerzitě. Kromě toho byl v dalších letech např. ředitelem historického semináře a konzervátorem ministerstva školství a národní osvěty, řádným členem České akademie, mimořádným členem Společnosti nauk, členem Zemědělské akademie a čestným členem Společnosti přátel starožitností.
[editovat] Vztah k rodnému kraji
Po celý život se vracel Šimák do rodného města a svému kraji věnoval velkou část své vědecké práce. Od založení turnovského muzea r. 1886 v něm externě pracoval, řídil a sám se účastnil řady archeologických vykopávek na Turnovsku, mj. v Babí a Kudrnáčově peci v Měsíčním údolí na Kozákově; vykonal přes 400 přednášek. Klub českých turistů na jeho počest pojmenoval turistickou cestu z Turnova přes Klokočské skály a Vesec na Kozákov Šimákovou stezkou.
Josef Vítězslav Šimák zemřel v Praze 30. ledna 1941 krátce po oslavě, kterou mu Turnované uspořádali k jeho sedmdesátinám. Pohřben byl do rodinné hrobky v Turnově 3. února 1941.
[editovat] Dílo
Rodnému kraji je zasvěcena velká část Šimákova díla. Právě ta patří k tomu cennému a v mnohých ohledech dosud platnému odkazu. Nejvýznamnější prací jsou Příběhy města Turnova nad Jizerou (I. a III. díl, II. díl zůstal nedokončen). Šimák precizně zpracoval Soupisy památek historických a uměleckých pro politické okresy turnovský (1909) a mnichovohradišťský (1930), psal články pro časopis Od Ještěda k Troskám (např. Soupis poddaných panství hruboskalského z r. 1785).
Z děl širší působnosti: Hus a doba před ním (1915), Zpovědní seznamy arcidiecéze pražské z let 1671 - 1752 (5 dílů, 1918 - 1935), Kronika českomoravská (3 díly, 1921 - 1925, do smrti Karla IV.), Listář k dějinám náboženských blouznivců (2 díly, 1927, 1934, s Antonínem Rezkem), populárně pojatá Kniha o Housce (1936).
[editovat] Reference
- Jakub Honner: Univ. prof. dr. Josef Vítězslav Šimák, vlastivědný sborník okresu turnovského Radostná studánka, II. ročník (1940 - 1941), str. 1 - 4
- nekrolog tamtéž, str. 110 - 111
- Československý biografický slovník A-Ž, Academia 1992, ISBN 80-200-0443-2
