Inzulínová pumpa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Inzulínová pumpa je medikament pro léčbu převážně diabetiků I. typu. Dodává v určitých časových úsecích bazální dávku inzulínu a na pokrytí jídla se dávkují tzv. bolusové dávky - tím napodobuje sekrece nediabetikova pankreatu. Bolusové a bazálová dávka inzulínu by měla být cca 50:50. IP dostává do těla inzulín skrz tzv. infúzní set, který je s pumpou spojen kanylou a který se musí přepichávat každé 3-4 dny. Inzúzní set se zpravidla zavádí podkožně (subkutánně) do oblasti břicha, hýždí, stehen nebo horní části rukou. V IP se používá převážně analoga inzulínu. Dá se říci, že IP je mezičlánek mezi konvenční léčbou DM (inz. pery) a léčbou DM pomocí „umělé slinivky“ - tj. přístroj, který sám měří glykémie a podle složitého algoritmu sám dodává inzulín.
Léčba IP může zlepšit kompenzaci diabetu pouze tehdy, když si diabetik sám přeje IP a je s ní smířený - nelze ji vnutit. Někteří diabetici mohou mít psychické potíže zvyknout si nosit u sebe IP nebo mají chorobný strach, aby IP nerozbili. Většina lidí si totiž představuje po pojmem inzulínová pumpa přístroj, který se nosí v baťohu na zádech a který je hrozně nepohodlný - to je však omyl. IP je přístroj, který váží (podle typu) cca 100g, má velkost mobilního telefonu a je velmi odolný (některé typy i vodotěsné).
Výhody léčby IP
- snížení celkové dávky inzulínu
- zkvalitnění života
- relativní uvolnění diabetické diety a režimu
- omezení hypoglykémií
- odpadá neustálé pichání izulínovými pery
- větší možnost zvládnutí down fenoménu a ostatních komplikací způsobené DM
Nevýhody léčby IP
- nutnost nosit u sebe neustále IP
- při poruše IP nebo při ucpání infúzního setu je rychlejší rozvoj ketoacidózy než u inzulínových per
- možné alergické reakce na infúzní sety
- několikrát dražší léčba než inzulínovými pery
