Ignác Šustala
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignác Šustala (1822 v severomoravském Nesselsdorfu - 1881).
Vyučil se sedlářskému řemeslu a k tomu jestě lakýrníkem. Po vandrovních létech ve kterých zdokonalil svůj um a vědomosti, začal konečně 1850 v kovárně ve svém rodišti se stavbou kočárů a bryček. Jeho výrobky si získaly brzy pověst pro svoji dobrou kvalitu, a proto brzy svoji činnost rozšířil. Podpořil ho při tom továrník Adolf Raška. V roce 1853 založená „Ignaz Schustala & Co” rychle rostla a vzkvétala. Export bryček, převážně tzv. „Neutitscheinka”, ale také luxusních a velkých cestovních kočárů, později také nákladních a poštovních vozů do Ruska, Haliče, do sousedního Pruska, ale take do zámoři, vedlo k založení odbytového skladu v Haliči a filiálek a pobočních závodů v Ratiboři, Wrocslawi, Vídni, Praze, Berlíně, Cernowicich a v Kyjevě. Katalyzátorem tady zřejmě bylo enormní geografické rozšíření „vnitrozemského“ trhu po utvoření Rakousko-Uherské dvojmonarchie roku 1867.
Po smrti Adolfa Rašky v roce 1877 začal mít podnik finanční potíže. Proto byla objednávka vagonů, roku 1881 otevřené lokální dráhy Stauding- Stramberg, uvítána jako to pověstné záchranné stéblo. Přes nedostatek zkušeností v tomto oboru bylo rozhodnuto převézt část podniku na stavbu železničních vagonů, včetně zřízení vlastní tovární vlečky. Jako technického poradce se podaŕilo získat Hugo Fischera, šlechtice z Röslerstammu, který byl přebírajícím inženýrem v roce 1841 otevřené Severní dráhy císaŕe Ferdinanda. Fischer se stal 1890 po přeměně podniku v akciovou společnost ředitelem vagónky a prokuristou. Zakladatel podniku Ignác Šustala zemřel v roce 1881. Další rozmach svého podniku pod vedením svého syna Adolfa už nezažil.
