Herulové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Herulové byli východogemánský kmen, pocházející zřejmě z jižní Skandinávie. Přibližně na začátku 3. století n.l. opustili Jutsko a vydali se na východ. Usadili se na pobřeží Černého moře. Postupně se sblížili s Ostrogóty. V roce 267 úspěšně zaútočili na Byzantion, ale o 2 roky později byli poraženi v bitvě u Niše, tím byla zničena jejich východní říše, západní říše je zmíněna v roce 289 u ústí Rýna. Ve 4. století se dostali do područí Ostrogótů, později spolu s Ostrogóty do područí Hunů. Po pádu hunské říše v roce 454 založili království na jižním Slovensku, které však brzy zaniklo. Část Herulů se poté spojila s Langobardy, někteří hledali útočiště u Gepidů. V druhé polovině 5. století se herulští bojovníci usadili v Itálii a Rakousku, ale jejich moc brzy zlomil Theodorich Veliký. Okolo roku 550 Herulové definitivně mizí z historických záznamů.

Podle Prokopia se část Herulů vrátila do Skandinávie, kde se usadili poblíž Gétů. Prameny také vypovídají, že mnoho Herulů sloužilo v byzantských armádách po mnoho let, zvláště ve Belisarových taženích, když Byzanc dobývala někdejší državy římské říše (Itálie, severní Afrika). Několik tisíc Herulů sloužilo v osobních Belisarových strážích. V anglosaských, franckých a skandinávských kronikách nejsou o Herulech zprávy, zřejmě byli známy pod jiným názvem. Na konci 3. století jsou Herulové zaznamenáni jako nájezdníci v Galii a Hispánii, tito Herulové jsou označováni jako západní, jejich sídla jsou doložena na dolním toku Rýna.