Helmut Newton
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helmut Newton (13. října 1920 – 23. ledna 2004) byl významný německý fotograf, který se proslavil především erotickými módními fotografiemi.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
[editovat] Dětství
Helmut Neustaedter (v roce 1938 nacisti zakázali psaní ae místo ä, a tak se z Helmuta Neustaedtera stal Helmut Neustädter) se narodil v neděli 13. října 1920 v berlínské části Schöneberg. Jeho matka Claire pocházela ze zámožné židovské rodiny Markiewiczů (Helmut byl tedy Žid). Vdala se za bohatého muže, jistého pana Holländera, který ale brzy zemřel. Měla s ním dítě, Helmutova nevlastního bratra Hanse. Helmutův otec Max pocházel z chudé slezské rodiny. Po svatbě s mladou vdovou převzal továrnu na knoflíky a přezky na opasky, která patřila jejímu prvnímu muži. Celá rodina bydlela ve velkém bytě na Innsbrucker Straße. Malý Helmut měl rád díla Ericha Kästnera. Dostával všechny dětské knihy, které byly vydávány u jeho strýce Moritze v Lipsku. Maminka ho oblékala jako děvčátko - nosil sametové obleky s vysokými stojáčky a ohromnou taftovou vázanku. Obleky měly krátké nohavice a nosil jsem k nim bílé ponožky a černé lakovky. K dovršení vzhledu ho maminka ještě nechala ostříhat jako páže - čímž vyloženě trpěl jeho otec, který chtěl mít ze svého syna muže, nikoli zženštilého citlivku. Otec se vždycky snažil alespoň vyrovnat výchovu matky a udělat z Helmuta kluka, proto ho přihlásil v jeho devíti na gymnastiku, pak na plavání. To když viděl, že gymnastika k ničemu nevede. Úplně nakonec se odhodlal k zásadnímu kroku, to bylo Helmutovi 12, nechal ho ostříhat.
[editovat] Před opuštěním Německa
Hans (byl o 10 let starší než Helmut) občas svého bratra škádlil a provedl mu nějaký ten naschvál, ale také s ním chodil na procházky. Při jedné z nich (to bylo Helmutovi 7 let) večerním Berlínem potkali Červenou Ernu, známou prostitutku(Erně se říkalo červená kvůli červeným vlasům a vysokým červeným jezdeckým botám), toto setkání zanechalo v Helmutovi hluboké vzpomínky. Helmut měl svoje knihy uložené ve spodních policích otcovi knihovny, jedna polovina knihovny byla uzamčena, podařilo se mu dostat se do zavřené části. Tak si mohl půjčovat “omamné“ příběhy, které si četl při baterce. Z toho, že je četl pouze při baterce a neměl tek velké kapesné, aby si pořád mohl kupovat nové, se “propracoval“ k brýlím. Mezi omamné knihy – byly plné náznaků – patřily např: Slečna Elsa od Arthura Schnitzera nebo díla od Stefana Zweiga. Helmut neměl nikdy rád školu a byl mizerný žák. V deseti přešel z obecné školy na Reálné gymnázium Heinricha von Treitschkeho v Prinzregentenstraße. Toto chlapecké gymnázium mělo pověst nacionálně socialistické školy. Když otec zjistil, že gymnastika asi nebude pro Helmuta to pravé, přihlásil ho na kurzy plavání v lázních Halensee. To mu bylo 13. Pak dokonce vstoupil Newton do Berlínského plaveckého klubu. Ze svého kapesného si Helmut koupil i svůj první fotoaparát, to mu bylo 12, a na základě jediné fotografie se rozhodl, že udělá kariéru jako fotograf. V roce 1934 se celá rodina přestěhovala do Fridrichsruher Straße. Byly vyhlášeny tzv. Norimberské zákony. Ty jeho otce tak rozčílily, že přehlásil Helmuta do Americké školy v Berlíně. Helmut byl špatný student, a tak ho tato škola po mnohých výstrahách nakonec vyhodila. Díky matčiným známostem se dostal do učení k fotografce Yvě. Yva, vlastním jménem Else Simon, měla ateliér na Schlüterstraße 45. Byla židovka. Bohužel neopustila Německo, a tak zemřela v koncentračním táboře. Helmut se už v této době rozhodl, že chce fotit pro Vogue. Na základě Norimberských zákonů musel otec prodat auto a peníze odevzdat do spořitelny, maminka ale peníze prozíravě ukryla do prádelníku, a ty jim o 2 roky později (v roce 1938) zachránily život. V roce 1938 se maminka nějakým záhadným kanálem dozvěděla, jak se dostat pryč z Německa, všichni dostali pasy. A tak Helmut odjel už v prosinci na lodi směřující do Šanghaje, a rodiče, kvůli otcově zdravotnímu stavu až v lednu do Argentiny za Hansem. Otec povolil Hansovi splnit si své největší přání a dovolil, aby se stal zemědělcem. Hans studoval v Dánsku a pak farmařil do Argentiny, kde se také oženil.
[editovat] Pobyt v Asii
Kolem Vánoc doplul do Singapuru. Na loď přišla komise, která vybírala lidi určitých schopností a dovedností, kterých je ve městě naléhavě zapotřebí. Helmut měl štěstí. Byl vybrán. Nejdřív pracoval u Straits Times, ale po několika fiascích(z akcí, na které byl vyslán jako fotograf, nepřinesl totiž žádný materiál) byl propuštěn. Za čas po svém propuštění mu přišel dopis od Josette Fabien, zvala ho na oběd. Josette byla členkou výběrové komise, která mu de facto dopomohla k tomu, aby mohl zůstat v Singapuru. Byla to půvabná žena s červeně nalakovanými nehty, blond vlasy, špičatým nosem, širokými smyslnými rty, modrýma očima a velice bílou průsvitnou pletí. Vlastnila úspěšnou firmu. Po několika setkáních se z nich stali milenci a Josette si začala Helmuta vydržovat, což byl začátek konce jeho pobytu v Asii. Helmut si ale také díky Josettiným kontaktům mohl otevřít ateliér v obchodní domě Robinson´s a živit se jako portrétní fotograf. V té době si říkal Marquis. Poté co jim společnost lehce naznačila, že je takovýto poměr nepřípustný, se přestěhovali na venkov. Jako dárek k Newtonovým devatenáctým narozeninám mu Josette darovala stříbrně hodinky, na které dala vyrýt: „Pro Bebého od Josette.“ Jak Newton sám píše, tímto dárkem byla jeho proměna v gigola završena. Na jaře 1940 se oba vrátili do Singapuru. Helmut se začínal s Josette nudit. Válka začínala zasahovat i do Singapuru. Během roku 1941 dostal příkaz k internaci, rozešel se s Josette a nakonec skončil v Austrálii.
[editovat] V Austrálii
Dostal se až do internačního tábora Tatura One nedaleko Melbourne. Všichni uvnitř tábora měli určité úkoly a Helmut, protože chtěl mít co nejvíce času pro sebe, se dobrovolně přihlásil na čištění latrín. Tato nepříjemná práce vyžadovala ale jen dvě hodiny denně. V létě 1942 mohl opustit tábor. Dostal se až do Sheppartonu ve Viktorii, kde si ho najmuli na výpomoc na broskvové plantáži. Asi po dvou měsících byla sklizeň u konce a Newtona poslali do Melbourne. A protože měl strach z toho, aby ho neodvedli zpět do tábora, vstoupil do armády. Nebojoval, působil jako pomocná síla. Pokud byl někde nedostatek pracovních sil, pomáhala tam “Newtonova“ rota. Armáda naučila Newtona jedinou “důležitou“ věc, a to, jak se úspěšně “ulejvat“ z práce a pořád vypadat jako nesmírně zaměstnaný. V roce 1946 – po opuštění armády - Newton zůstal v Melbourne. Měl pronajatou malou chatku. Pořád se chtěl stát slavným fotografem. Jméno Neustaedter mu neznělo správně pro budoucnost, co si vysnil, a tak si změnil jméno na Newton. Otevřel si v Melbourne malinkaté studio a pronajal si střešní byt. Po opuštění armády dostal 100 liber jako tzv. dodatečnou mzdu. V euforii si rozhodl splnit sen, a tak si koupil auto - otevřený čtyřdveřový Ford V8. Dívka, která u něj pracovala jako retušérka, měla kamarádku herečku. Newton ji navrhl, aby přivedla kamarádku, která by mu mohla stála modelem. A tak se poprvé setkal s June Brown, svojí manželkou. Newton uvádí ve svém životopise, že Junino příjmení bylo Brown, anglická wikipedie, že se June jmenovala Browne. Článek Mladé Fronty DNES ze dne 27. ledna 2004 dokonce uvádí, že Junino příjmení za svobodna bylo Brunell. Rozluštění přináší Junin životopis ze stránek Newtonovy nadace [1], který říká, že June Brunell bylo Junino umělecké jméno – jako fotografka používala pseudonym Alice Springs – rozdíl v “e“ na konci příjmení se dá pokládat jen za rozdíl v překladu. Podle nadace byla June Newton za svobodna June Browne. Chodili spolu na večeře a jezdili na výlety. Po asi dvouleté známosti se Newton 13. května 1948 June vzal. Občas fotil svatby, které z duše nenáviděl. Nakonec v obavách zdvojnásobil ceny portrétních fotografií. Přesto ale zákazníci pořád přicházeli. V téhle době také začal s módními fotografiemi a snímky pro katalogy, ale obchody se nedařily. Tehdy bylo těžké prosadit svůj vlastní styl. Měl ale stálou smlouvu, fotil výkladní skříně obchodního domu Manton. Fotil starým fotoaparátem Thornton Picard ze třicátých let. Přestěhovali se do centra Melbourne, kde překvapivě nikdo nebydlel. Ještě párkrát se stěhovali a nakonec se usadili na předměstí South Yarra. Měl objednávky na australské vydání anglického Vogue a v roce 1956 mu nabídli roční smlouvu nezávislého spolupracovníka Vogue v Londýně. Tak se Newton vrátil zpět do Evropy.
[editovat] Evropa
Začátky v Londýně nebyly právě nejrůžovější. Museli se nastěhovat do příšerného bytu na Earl´s Court Road. Na nic lepšího neměli. Newtonovi chyběla inspirace, jeho snímky byly nesrovnatelné se snímky vytvořenými v Austrálii. Tam ani neměl takovou konkurenci, jaká byla v Londýně. Měsíc před vypršením smlouvy Newton vypověděl smlouvu, sbalil věci odjel i s June do Paříže. Oběhl se svými fotografiemi několik redakcí a dostal pár nabídek. Nakonec dostal nabídku od Jardin des Modes, tehdy nejrevolučnějšího módního časopisu v Evropě. Tento časopis se původně jmenoval La Gazette du Bon Ton. Patřil vydavatelství Condé Nast. Magazín založil slavný redaktor Lucien Vogel. V oněch dnech se od Pařížanů, kteří se opravdu vyznali, se podle svých slov naučil vše o módní fotografii. V roce 1957 pracoval v Berlíně pro časopis Constanze. Chtěl zvýšit svůj příjem, aby si mohli dovolit život v Paříži. Práce v Constanze byla tvrdá. Studio směl opustit až večer, nesměl odejít bez dokončení focení přesně určeného počtu šatů. Koncem 50. let onemocněl těžkou formou hyperfunkce štítné žlazy, která s sebou přinášela i strašlivé záchvaty zuřivosti, kromě toho začal i hubnout. Jednoho dne ho poslala Susan Train, pařížská redaktorka amerického Vogue, k doktoru Jeanu Daxovi, který hned napopvé stanovil správnou diagnózu a uzdravil ho během půl roku. Počátkem roku 1959 podepsala June půlroční smlouvu s BBC a chystala se přestěhovat zpět do Londýna, Helmut připravoval svůj návrat do Melbourne. Po dvou letech strávených v Austrálii se Newton vrátil zpět do Paříže. June nejprve nechtěla zůstat v Melbourne a pak se zase nechtěla vrátit do Paříže, milovala divadlo a v Paříži nemohla hrát kvůli jazykové bariéře.
[editovat] Průlom
Ve francouzském Vogue jeho kariéra začínala nabírat na obrátkách, občas pracovali i pro anglickou verzi. Věděl přesně, jaké snímky chce dělat. Kromě toho pracoval ještě pro Queen. V létě 1964 se šéfredaktorka strašně pohádala s Newtonem, kvůli tomu, že jí neřekl, co dělá pro Queen a jaké tam, má úmysly a vyhodila ho. Další dva roky pracoval pro Elle. Po změně na redaktorském křesle s Newton vrátil zpátky do Vogue. Helmut s June si koupili byt ve čtvrti Marais. Asi rok po koupi bytu získali jakousi ruinu s malým vinohradem v Ramatuelle, 15 kilometrů od Saint-Tropez. V roce 1965 ho šéfredaktorka amerického Vogue požádala, aby pracoval pro jejich časopis. Tvořil tam dva roky, ale jeho fotografie se nepodobaly tomu, co si představovala šéfredaktorka, po třetí nabídce ale přece jen procitl ze svého amerického snu a odmítl. V roce 1971 byla šéfredaktorka propuštěna a nahradil ji Alexander Liberman, který Vogue dokázal vdechnou nezaměnitelný styl. Koncem tohoto roku (1971) zavolal Newtonovi a požádal ho, aby pro americké vydání nafotil pětačtyřicet stran ve stejném stylu, v němž tvořil posledních devět let v Paříži. To se rovnalo téměř zázraku, protože pro lidi z amerického vydání byly jeho práce noční můrou. Přijal a v listopadu odletěl do New Yorku. V posledních sedmi letech práce v Evropě pracoval až příliš, hodně pil a kouřil. Zákonitě tedy musely přijít komplikace, stalo se tak ještě roku 1971, kdy Newton prodělal těžkou mrtvici. Ukázalo se ještě, že trpí srdeční arytmií. V roce 1973 podstoupil léčbu elektrošoky a srdce zase pracovalo úplně správně. Asi po dvou týdnech se ale arytmie vrátila, pak už nepodstoupil žádnou léčbu. Vydal svou první knihu White Women a čtyři čísla svého časopisu Helmut Newton´s Illustrated.
[editovat] Opravdu slavný
Roku 1981 se rozhodli přesídlit do Monte Carla. V prosinci se jim podařilo získat monacké státní občanství. Pak June onemocněla a musela podstoupit operaci. V dubnu 1982 pak proběhla operace, skončila úspěšně, za to Newton upadl do hlubokých depresí. Jeho zázračný doktor Jean Dax mu poslal “zlepšovač nálady“, první týden upadl do ještě horších depresí, ale na konci čtrnáctidenní léčby mu nic nechybělo. Dostal pak ještě nabídku italského Vogue, kterou přijal. Od roku 1981 bydlel až do své smrti v Monte Carlu, které opouštěl jen občas (jako např. na svou každoroční cestu do Los Angeles). Slavný fotograf podlehl zraněním, která utrpěl při nárazu svého cadillaku do zdi hollywoodského Sunset Boulevardu. Newton jel z hotelu Chateau Marmont v Hollywoodu a před nehodou odřel protijedoucí vozidlo fotografa agentury AP. Zřejmě ve snaze vyhnout se kolizi ztratil vládu nad vozidlem a narazil do zdi. Těžce zraněného Newtona převezla sanitka na jednotku intenzivní péče ve zdravotním středisku Cedars-Sinai, kde 23. ledna 2004 zemřel .
[editovat] Na čem pracoval (výběr)
Těmi nejdůležitějšími a nejzajímavějšími prácemi byly:
- 1956 Melbourne – bylo mu jasné, že v Austrálii díru do světa neudělá a protože jeho snímky nebyly vůbec špatné odešel. V roce 1958 jeho práce v Paříži dostala nový směr.
- 1966 Paříž – fotosérie pro Queen. Ženy jsou v pokoji s malými okny, zatímco venku se odehrává hororový scénář – bojové letouny, rakety, blesky, hromy.
- 1968 Paříž – pro módní fotografie používá panny z výkladních skříní
- 1970 Řím – Newton je fascinován fenoménem paparazzi, vznikají fotografie kolekce, kdy je modelka obklopena těmito fotografy.
- 1971 Paříž – módní fotografie se zvířaty
- 1971 Řím – použil nový bleskový systém na kolekci haute couture, fotil v noci v tunelu. Modelky na fotografiích vypadaly fantasticky, ale měly červené oči, nakonec tohoto faktu využil jako přednosti.
- 1972 Paříž – sestrojil přístroj, se kterým se modelky mohly fotografovat samy – bez fotografa. Přístroj vždy zablikal a zazvonil a pak pořídil fotografii, modelky si pózy kontrolovaly v zrcadle.
- 1974 Paříž – Noční snímky kolekce na Place du Palais Bourbon
- 1974-2004 – příležitostně fotí krajinky
- 1975 Villa D´Este, Como – dokončuje White Women souběžně se zakázkou pro Réalités. Pohrává si s tématem “nahá a oblečená“
- 1978 Saint-Tropez – fotografie kolekce vysoce elegantní černých večerních šatů na pláži v Saint-Tropez. Vytvořeno pro Stern.
- 1979 Paříž – série lehce erotických fotek, muži jsou převlečenými ženami
- 1980-1993 – vznikají slavné Big Nudes. Inspirací byly plakáty hledaných zločinců.
- 1980-1990 – fotografie Naked&Dressed (Nahé a oblečené)
- 1980 Saumur – fotografie nové Versaceho kolekce vznikají v areálu elitního oddílu kavalerie.
- 1986 – úplně poslední fotografie živého Salvadora Dalího pro Vanity Fair
- 1987 – vydává čtyři čísla svého časopisu Helmut Newton´s Illustrated
- 1992 – k prázdným prostorám zámku přidal pár nahých žen, tak vznikly Domestic Nudes (Domácí akty)
